Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Radeji prijit o iluze s vikousem v avenue nez pri nechtenem nechranenem analnim sexu v realu, ne? //:=]
@ vike: Ty musíš všem za každou cenu pomáhat ztrácet iluze, že? :-))
proud muze klidne znamenat mainstream, prumer tudiz nevkus... preju uspesny rok 2012, maxi :-*
Vždy a houšť a hlavně jen proti proudu... Určitě ale platí, že "Necroticism..." i "Heatwork" = absolutno!" Trouba" sem a nebo tam...:-)))))))))))))))
whores of mankind take my fuckin' life
alone I'll be one with the dreams in red
pokračování na můj předchozí příspěvek - V tom je ten rozdíl oproti hrdinům z Morbid Angel nebo Carcass.
Povedali si, že trollov je dosť aj vo Švédsku.
No ale hlavne si zobrali k srdcu Jeníkove slová a zabalili to. :)
Ale houby, koncerty mivali libove... snura s Like..., Indecent... i Massive... byla mnamkozni. Massive... v Bunkru (+ Dissection) klubovy koncik podle meho gusta.
Dismember jsou prostě takový poctivý metalový mravenečci, pořád stejný, pořád stejně opravdový, pořád stejně nudný. Kapela z devadesátéosmé řady.
"Swansong je určitě hodně dobré album, ale s původní tvorbou Carcass už toho moc společného nemá." - tak jasně, ale je to prustě skvělej rokec a moc dobrý album, i když skalní ho budou navždy odmítat :)).. Mně se taky Swansong líbí a to dost, ovšem starší alba jsou taky suprový, jak jinak, jsou to Carcass..
Ten druhej Dismember (vlastně každej mimo debutu) jsem si v životě pustil maximálně jednou, uplně jiná soutěž oproti tandemu CAxEN.
Swansong nebo Wolverine Blues (Entombed), Indecent Abd Obscene (Dismember) atp. si poustim pravidelne i dnes, ostatni oblibene jen vyjimecne narazove... tot u mne hlavni rozdil.
Já považuji Heartwork i Necroticism za vynikající alba, ale snažit se určit, které z nich je kvalitnější je asi stejně smysluplné jako dohadovat se o tom, jestli jsou lepší jablka nebo hrušky. Každá z těch desek je prostě trochu jiná a záleží vždy na vkusu jednotlivých posluchačů, která z nich je víc osloví. Necroticism mi připadá o něco originálnější a náročnější na poslech, Heartwork je více stravitelnější pro běžné posluchače. Swansong je určitě hodně dobré album, ale s původní tvorbou Carcass už toho moc společného nemá.
... cross my heart, come cross the line...
... won't you be mine, my bloody valentine...
Nudný určite nie, skôr len trochu nevyvážený, najradšej mám Swansong :-)
Heartwork je nuda //;=]
Strayi, človeče, mne sa vážne Heartwork až tak nepozdáva... Sú na ňom kvalitné veci, ale ako celok ma až tak neberie, nemôžem si pomôcť...
:-) Ten klip je super!
....a ještě něco. Majto, ty kluku ušatej, nejlepší album CARCASS je bez pochyb "Heartwork", ne? To ví přece každý.:-) Dělovka! nic proti těm těsně před a po...ale tady se jednoduše řečeno - psala historie.
Som sa na tom klipe tiež pred časom dobre uchechtával... :-P
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Vložit diskusní příspěvek