MOGWAI - The Bad Fire
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Radeji prijit o iluze s vikousem v avenue nez pri nechtenem nechranenem analnim sexu v realu, ne? //:=]
@ vike: Ty musíš všem za každou cenu pomáhat ztrácet iluze, že? :-))
proud muze klidne znamenat mainstream, prumer tudiz nevkus... preju uspesny rok 2012, maxi :-*
Vždy a houšť a hlavně jen proti proudu... Určitě ale platí, že "Necroticism..." i "Heatwork" = absolutno!" Trouba" sem a nebo tam...:-)))))))))))))))
whores of mankind take my fuckin' life
alone I'll be one with the dreams in red
pokračování na můj předchozí příspěvek - V tom je ten rozdíl oproti hrdinům z Morbid Angel nebo Carcass.
Povedali si, že trollov je dosť aj vo Švédsku.
No ale hlavne si zobrali k srdcu Jeníkove slová a zabalili to. :)
Ale houby, koncerty mivali libove... snura s Like..., Indecent... i Massive... byla mnamkozni. Massive... v Bunkru (+ Dissection) klubovy koncik podle meho gusta.
Dismember jsou prostě takový poctivý metalový mravenečci, pořád stejný, pořád stejně opravdový, pořád stejně nudný. Kapela z devadesátéosmé řady.
"Swansong je určitě hodně dobré album, ale s původní tvorbou Carcass už toho moc společného nemá." - tak jasně, ale je to prustě skvělej rokec a moc dobrý album, i když skalní ho budou navždy odmítat :)).. Mně se taky Swansong líbí a to dost, ovšem starší alba jsou taky suprový, jak jinak, jsou to Carcass..
Ten druhej Dismember (vlastně každej mimo debutu) jsem si v životě pustil maximálně jednou, uplně jiná soutěž oproti tandemu CAxEN.
Swansong nebo Wolverine Blues (Entombed), Indecent Abd Obscene (Dismember) atp. si poustim pravidelne i dnes, ostatni oblibene jen vyjimecne narazove... tot u mne hlavni rozdil.
Já považuji Heartwork i Necroticism za vynikající alba, ale snažit se určit, které z nich je kvalitnější je asi stejně smysluplné jako dohadovat se o tom, jestli jsou lepší jablka nebo hrušky. Každá z těch desek je prostě trochu jiná a záleží vždy na vkusu jednotlivých posluchačů, která z nich je víc osloví. Necroticism mi připadá o něco originálnější a náročnější na poslech, Heartwork je více stravitelnější pro běžné posluchače. Swansong je určitě hodně dobré album, ale s původní tvorbou Carcass už toho moc společného nemá.
... cross my heart, come cross the line...
... won't you be mine, my bloody valentine...
Nudný určite nie, skôr len trochu nevyvážený, najradšej mám Swansong :-)
Heartwork je nuda //;=]
Strayi, človeče, mne sa vážne Heartwork až tak nepozdáva... Sú na ňom kvalitné veci, ale ako celok ma až tak neberie, nemôžem si pomôcť...
:-) Ten klip je super!
....a ještě něco. Majto, ty kluku ušatej, nejlepší album CARCASS je bez pochyb "Heartwork", ne? To ví přece každý.:-) Dělovka! nic proti těm těsně před a po...ale tady se jednoduše řečeno - psala historie.
Som sa na tom klipe tiež pred časom dobre uchechtával... :-P
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Vložit diskusní příspěvek