Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
ale jo
Jelikož je power metal moje krevní skupina,tak jo.Ničím novým nepřekvapí ale slušně vykonaná osmi hodinová práce ve fabrice. Nebudou premie ale ani padák.
Ten vycet ex-THE_MOST_GAY_TITLE_YOU_CAN_IMAGINE je vrazedny.
Ten název snad překonává i tu kvltovní zhůvěřilost "Warrior of Light.." či tak nějak.
Jak zacali...tak aj skoncili a T.T. sa vraj rozhodol skoncit s muzikou /ktovie dokedy/, rozhodne mu to pomoze mozne, kedze jeho posledne albumy nestoja za vela..
Ale no tak
Tolkki je geniální kytarista a skladatel, a taky ovšem prvotřídní magor (ostatně má na to papíry -:). Pokud jste si někdo pořádně přečetl jeho "poslední" vyjádření, tak na projektu makal jako čert, což už se nedá říct o ostatních. A je to slyšet - navíc Matos stárne a přichází tak o jedinečnost svýho hlasu. Dobrá, placka žádnej zázrak, ale pořád solidní power metal geniálního skladatele. Žádnej odpad, prosím.
Kandidát na nejdementnější název kapely všech dob. Tolkki je normální metalovej jehovista.
Po čtyřech letech přicházejí japonští náladotvůrci s novými třiceti minutami materiálu. Skladby působí trochu nedomrle a je v nich na mě zbytečně moc cukrkandlu. Nejvíce oceňuji experimenty typu „Lingering Light” a hutný válec „Lingering Echoes”.
Hodně poctivý náklad staroškolského grindcore z Města Andělů se členy SHITBRAINS, SULFURIC CAUTERY a RADIATION VOMIT. Excelentní práce bubeníka a na poměry žánru dost velká pestrost v riffech, celkové dynamice i barvě vokálů.
Hůře stravitelná záležitost i na poměry old school death metalu. Tito Švédové nikdy nejeli přímočarý smrťák, takže novinka vlastně nepřekvapí. Pokud vám vyhovuje fusion kuchyně okrajových forem metalu, nemůžete s tímto nevycválancem šlápnout vedle.
Standardní živák ARAKAINu, výjimečný snad jen tím, kolik let existence na něm kapela slaví. Skalní jistě odhalí, která z obsažených skladeb ještě živě nebyla sejmuta, nám ostatním (co jsme se zároveň nezúčastnili) však postačí pár orientačních poslechů.
Občas není ku škodě se nakazit nějakou tou retro nahrávkou vonící po trvalé, zvlášť když se člověk jinak soustředí hlavně na nové věci. Jen se to s inokulací nesmí přehnat, jinak tahle „dcerka Doro“ o mnoho víc než to prima-retro nenabízí.
Hudba těchto Kanaďanů nikdy nebyla na první poslech. Ale ani skoro dva měsíce po vydání se do jejich novinky neumím dostat. Je tu jen několik záchytných míst, které pro mě mají přitažlivost. To je v porovnání s předchůdci zoufale málo.
Norská obdoba MAXIM TURBULENC (co do rozměrů) hraje elektro rock/metal ozdobený slušným zpěvem. Pro svou zastřenou melancholickou atmosféru nabízejí příjemný poslech jinak ne příliš originální hudby na vlnách středního proudu.
Vložit diskusní příspěvek