OPETH - The Last Will And Testament
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Venca V. - tohle mi vadí!
"Šašek zmizel a přišel opravdový pan muzikant..." Tohle je podle mne prozměnu dost troufalé tvrzení! Proto má invektiva. Samo, že rozumím tomu, že každý má své vlastní uši a shledávám to naopak pozitivním.
Další vůl se hlásí......jsem už pěkně starý:-) ale Lee Rotha jsem nikdy nemusel a VAN HALEN jsou pro mě prostě s Hagarem. Tečka. Upalte mě :-)
Tak tento příspěvek opravdu nechápu... Že jsem vůl, protože mám raději desky s Hagarem? Dobrá, v tom případě jsem vůl. Ale jo, jelikož jsem tak mlád, tak vlastně nemám nárok na vlastní pocity z muziky. To jen starý harcovník, který ví, jak zní správná hudba! A narážku "proti proudu" s MFMM opravdu nechápu. Takže promiň, hluboce se omlouvám, že jsem si dovolil napsat svůj názor. Jinak, Deep Purple s Coverdalem a Hughesem zní také na prd, což? Respektive už to nejsou Deep Purple, co brnkají Smoke On The Water... Ach jo, ta ortodoxnost...
V. Votr*ubo
Při vší, všemi jistě ctěné toleranci nelze napsat nic jiného, než "pane, vy jste vážně *ůl". Z tvého příspěvku čpí nahony daleko, jak si mlád a nezkušen(nejspíš i bez vkusu) :-D
Proti proudu, ať to stojí, co to stojí. MFMM, njn.:-D Hagar umí, o tom není pochyby. Van Halen s ním zní jinak, taky pravda. Žel, to už nejsou Van Halen!
Pekárek: Souhlas, na to, jak je to silná deska, mi přijde fakt nedoceněná...
Souhlas, taky jsem sehnal (i když jen v mp3) záznam VH Balance Tour (TV Broadcast) a je mnohem mnohem lepší než oficiální Right Here, Right Now!. Myslím, že Garymu období u VH tak úplně nesedlo, snažil se, podával slušné i výborné výkony, ale období v Extreme se to nikdy nevyrovnalo! Ten tlak ze strany firmy a samotných bratrů musel být dost silný, a vlastně i fans, kteří 3 vlastně nikdy nepřijali. O nečem svědčí, že i Michael Anthony nahrál na 3 jen tři skladby!
ad Balance - líbí se mi jak Stray toto album hodnotí. Jedná se o skutečný skvost, svou úrovní někde ve stratosféře oproti zbytku podobné produkce:) Bohužel vyšlo v době, jež už Van Halen nepatřila, proto mi přijde poněkud nedoceněné.
Nedavno jsem se dostal k par bootlegum lepsi kvality(TV broadcast zaznamy) z ruznych obdobi(83, 89, 95 a 98). Ac mam moc rad Gary Cherona a nakonec i VH 3, tak proste valy, ktere zpival po svych predchudcich v jeho podani nefungovaly(a neda se rict, ze by nebyl ve forme nebo snad nedejboze zpival falesne). Po zaznamu z r. 98 jsem tam supnul rok 95 s Hagarem a byl to proste neskutecnej rozdil. Ten koncert je jeste lepsi nez ofiko live Right Here Right Now(take diky pritomnosti skladeb z Balance).
S příchodem Hagara podle mě Van Halen postoupili ještě o krůček dopředu. Šašek zmizel a přišel opravdový pan muzikant... Balance je podle mě naprostý vrchol Van Halen. Mám ale rád i trojku s Cheronem. Nechápu, proč ho fanoušci nepřijali. Výtečná deska a velmi slušná náhrada za mikrofonem...
Já osobně bych 5150 a OU812 ohodnotil stejně. Pěkný článek.
Skvěle napsané! Díky za povedený dvojčlánek. F.U.C.K., Balance a Van Halen I jsou podle mě jejich nejlepší díla. Absolutní klasiky! Jen OU812 mám asi raději než 5150, škoda jen, že album s Cheronem tak zapadlo, je sice trochu odlišné od předchozí tvorby, přesto však působivé (minimálně Year To The Dog, Once a Without You jsou silné monumenty). A Garyho hlas je neuvěřitelný jako vždy. Mimochodem EXTREME byli rovněž fenomenální, III Sides To Every Story a Waiting 4 Punchline - klasika 90. let
Výborná práca Stray :o)
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Vložit diskusní příspěvek