THE FOREST FORGETS - Of Wind & Willows
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Venca V. - tohle mi vadí!
"Šašek zmizel a přišel opravdový pan muzikant..." Tohle je podle mne prozměnu dost troufalé tvrzení! Proto má invektiva. Samo, že rozumím tomu, že každý má své vlastní uši a shledávám to naopak pozitivním.
Další vůl se hlásí......jsem už pěkně starý:-) ale Lee Rotha jsem nikdy nemusel a VAN HALEN jsou pro mě prostě s Hagarem. Tečka. Upalte mě :-)
Tak tento příspěvek opravdu nechápu... Že jsem vůl, protože mám raději desky s Hagarem? Dobrá, v tom případě jsem vůl. Ale jo, jelikož jsem tak mlád, tak vlastně nemám nárok na vlastní pocity z muziky. To jen starý harcovník, který ví, jak zní správná hudba! A narážku "proti proudu" s MFMM opravdu nechápu. Takže promiň, hluboce se omlouvám, že jsem si dovolil napsat svůj názor. Jinak, Deep Purple s Coverdalem a Hughesem zní také na prd, což? Respektive už to nejsou Deep Purple, co brnkají Smoke On The Water... Ach jo, ta ortodoxnost...
V. Votr*ubo
Při vší, všemi jistě ctěné toleranci nelze napsat nic jiného, než "pane, vy jste vážně *ůl". Z tvého příspěvku čpí nahony daleko, jak si mlád a nezkušen(nejspíš i bez vkusu) :-D
Proti proudu, ať to stojí, co to stojí. MFMM, njn.:-D Hagar umí, o tom není pochyby. Van Halen s ním zní jinak, taky pravda. Žel, to už nejsou Van Halen!
Pekárek: Souhlas, na to, jak je to silná deska, mi přijde fakt nedoceněná...
Souhlas, taky jsem sehnal (i když jen v mp3) záznam VH Balance Tour (TV Broadcast) a je mnohem mnohem lepší než oficiální Right Here, Right Now!. Myslím, že Garymu období u VH tak úplně nesedlo, snažil se, podával slušné i výborné výkony, ale období v Extreme se to nikdy nevyrovnalo! Ten tlak ze strany firmy a samotných bratrů musel být dost silný, a vlastně i fans, kteří 3 vlastně nikdy nepřijali. O nečem svědčí, že i Michael Anthony nahrál na 3 jen tři skladby!
ad Balance - líbí se mi jak Stray toto album hodnotí. Jedná se o skutečný skvost, svou úrovní někde ve stratosféře oproti zbytku podobné produkce:) Bohužel vyšlo v době, jež už Van Halen nepatřila, proto mi přijde poněkud nedoceněné.
Nedavno jsem se dostal k par bootlegum lepsi kvality(TV broadcast zaznamy) z ruznych obdobi(83, 89, 95 a 98). Ac mam moc rad Gary Cherona a nakonec i VH 3, tak proste valy, ktere zpival po svych predchudcich v jeho podani nefungovaly(a neda se rict, ze by nebyl ve forme nebo snad nedejboze zpival falesne). Po zaznamu z r. 98 jsem tam supnul rok 95 s Hagarem a byl to proste neskutecnej rozdil. Ten koncert je jeste lepsi nez ofiko live Right Here Right Now(take diky pritomnosti skladeb z Balance).
S příchodem Hagara podle mě Van Halen postoupili ještě o krůček dopředu. Šašek zmizel a přišel opravdový pan muzikant... Balance je podle mě naprostý vrchol Van Halen. Mám ale rád i trojku s Cheronem. Nechápu, proč ho fanoušci nepřijali. Výtečná deska a velmi slušná náhrada za mikrofonem...
Já osobně bych 5150 a OU812 ohodnotil stejně. Pěkný článek.
Skvěle napsané! Díky za povedený dvojčlánek. F.U.C.K., Balance a Van Halen I jsou podle mě jejich nejlepší díla. Absolutní klasiky! Jen OU812 mám asi raději než 5150, škoda jen, že album s Cheronem tak zapadlo, je sice trochu odlišné od předchozí tvorby, přesto však působivé (minimálně Year To The Dog, Once a Without You jsou silné monumenty). A Garyho hlas je neuvěřitelný jako vždy. Mimochodem EXTREME byli rovněž fenomenální, III Sides To Every Story a Waiting 4 Punchline - klasika 90. let
Výborná práca Stray :o)
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.
Vložit diskusní příspěvek