Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
chystám se na to:)
dobry je za 3
Co vůbec řkáte na nový Primal Fear? Za mně dobrý.
Novým bubeníkem je Aquiles Priester ex-Angra! Celkem logická volba.
Ou! Tak to je renonc!
Soráč!
liverpoolska legenda?
JP su z Birminghamu..
Nature Of Evil mezi nimi nebyla.
Díky za tip - určitě tomu dám příležitost ...
Nature Of evil je určitě dobrý tip, pozor na 2CD verzi.
to walram: Píšeš, že jsi zkusil asi 2 alba Sinner a že tě nezaujaly. Nevím, jaké to byly desky, ale pokud ani jedna z nich nebyla The Nature Of Evil, tak tu bych si ti s dovolením dovolil doporučit :-) Je to asi (určitě) nejmetalovější deska Sinner. A podle mě nejlepší :-) Lepší než většina desek Primal Fear. Blbý je na Sinner to, že snad aby se odlišili od Primal Fear, tak se pak hodili spíš do hard rocku. Přitom bych klidně oželel celé Primal Fear, kdyby hráli dál jako právě na The Nature Of Evil.
Po čtyřech letech přicházejí japonští náladotvůrci s novými třiceti minutami materiálu. Skladby působí trochu nedomrle a je v nich na mě zbytečně moc cukrkandlu. Nejvíce oceňuji experimenty typu „Lingering Light” a hutný válec „Lingering Echoes”.
Hodně poctivý náklad staroškolského grindcore z Města Andělů se členy SHITBRAINS, SULFURIC CAUTERY a RADIATION VOMIT. Excelentní práce bubeníka a na poměry žánru dost velká pestrost v riffech, celkové dynamice i barvě vokálů.
Hůře stravitelná záležitost i na poměry old school death metalu. Tito Švédové nikdy nejeli přímočarý smrťák, takže novinka vlastně nepřekvapí. Pokud vám vyhovuje fusion kuchyně okrajových forem metalu, nemůžete s tímto nevycválancem šlápnout vedle.
Standardní živák ARAKAINu, výjimečný snad jen tím, kolik let existence na něm kapela slaví. Skalní jistě odhalí, která z obsažených skladeb ještě živě nebyla sejmuta, nám ostatním (co jsme se zároveň nezúčastnili) však postačí pár orientačních poslechů.
Občas není ku škodě se nakazit nějakou tou retro nahrávkou vonící po trvalé, zvlášť když se člověk jinak soustředí hlavně na nové věci. Jen se to s inokulací nesmí přehnat, jinak tahle „dcerka Doro“ o mnoho víc než to prima-retro nenabízí.
Hudba těchto Kanaďanů nikdy nebyla na první poslech. Ale ani skoro dva měsíce po vydání se do jejich novinky neumím dostat. Je tu jen několik záchytných míst, které pro mě mají přitažlivost. To je v porovnání s předchůdci zoufale málo.
Norská obdoba MAXIM TURBULENC (co do rozměrů) hraje elektro rock/metal ozdobený slušným zpěvem. Pro svou zastřenou melancholickou atmosféru nabízejí příjemný poslech jinak ne příliš originální hudby na vlnách středního proudu.
Vložit diskusní příspěvek