THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kdo by to tenkrát na počátku 90´ řekl, že se o dvacet let později budu bavit u Štormů doma s jeho ženou o MH ;o)
Vynikající deska!
Vracejte konve na místo !
Moji radost z nového dílka MH nepatrně kazí absence tympánu.Myslím,že některým skladbám by dodal ještě větší lesk a slávu :-) Naopak velice potěšilo angažování živého bicmena a celkově výborný zvuk alba.Třešničkou na dortu je nádhený dřevoryt na obalu (včetně bookletu) a samotné zpracování DIGI i LP.
Jen ta TS mohla být také fullcolor :-)
Pre mňa je to jednoznačne dokonalá doska. Takže úplná spokojnosť
Neznám předchozí tvorbu, nicméně u textů se výborně bavím :-)
Tak určitě nejlepčí deska na celým svjětě, to každopádně!!!
Děti děti... Kdybyste raději šli naštípat dříví nebo si pustit Fantomase, slyšeli byste tam nějakou podobnost s Ritualem.
OH:
Ona je na Rituálu a Okultistovi nějaká vata?
... že patří do stejného ranku, jako všichni ti Gorgoroti, Trollechové, Immortálové a Umbrtkové. Ano, všechno to jsou Strunatci:)
... že patří do stejného ranku, jako všichni ti Gorgoroti, Trollechové, Immortálové a Umbrtkové. Ano, všechno to jsou Strunatci:)
Půlka je výborná, půlka je vata. Tak jako každé album Masters Hammer.
Po hudební a zvukové stránce je to o něco lepší než Mantras, ale předchozí album zase bylo o něco různorodější a zábavnější (hlavně po stránce textů - ty jsou jako vždy výborné, ale na Mantras mi přišly o něco vtipnější).
Zatím jsem si tuhle desku zařadil do kategorie "potěší, ale nenadchne". Doufám, že po dalších posleších se moje hodnocení změní k lepšímu.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Vložit diskusní příspěvek