Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
the raven zatial len zbezne, kandidat na fantasticku dosku a najma tie bicie, tie BICIE!!!
mayak: stejně jako je zbytečný i Tvůj příspěvek...
..."príspevky" kozy & ozy a inej ...zy sú stavom duševnej úbohosti tých, čo ich píšu a skrývajú sa zbabelo za falošnú anonymitu internetu...celkom od veci a vôbec nie čokoľvek aspoň minimálne pozitívne k téme, či problému...ste poľutovaniahodní, chlapčekovia, mindráky a komplexy z vás sršia na sto honov :-)))
myslím že krakow bol prežitok, inde to mohol byť aj zážitok.
Nechaj ho. Vsak on ma uz len ten metalopolis.
V porovnaní s PoS, aby bolo vidieť ten rozdiel.
vike...
...jasný prípad atavizmu vyplývajúci z Darwinovej teórie...už nie si vôbec vtipný ...už si len úbohý kokotko...
Nazivo staci kdekoli nebo to musi byt v Krakowe?
Subeer
...hezky,skutočne hezky ...
Aj keď to nie je podstatné, dvojalbum GFD povyhrával prakticky všetky európske ankety a rebríky roku 2011, venujúce sa subžánrom art/prog/psychedelic/fusion/Canterbury ... celkom jasne a obyčajne pred novinkou DT, či Opeth.
... a neodpustím si: GFD je nutné vidieť na živo, zo štúdiových spoluhráčov je tam síce len Theo Travis, ale vidieť S.Wilsona spolu s ním, dnes snáď s najlepším bubeníkom na planéte Marco Minnemanom, s charizmatickým basákom Nick Beggsom (Steve Hackett Band, ale kedysi aj boss Kajagoogoo), s klávesákom Adam Holzmanom (spoluhráč Milesa Davisa) a pakistanským gitaristom Aziz Ibrahimom ...to je konštelácia na jeden zo životných koncertných prežitkov...
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Vložit diskusní příspěvek