OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ruku na srdce, pán žije ve své deathmetalové bublině.:D
Neviem prečo by to mala byť exotika, pre mňa je Asphyx viacmenej takisto sračka, nielen tie začiatky ale aj súčasno ;)
oprava: z četby
Dobrá nálada s četby je největším smyslem psaní něčeho tak bizardního jako recenze.:-) Přeji příjemný den.
Jj, Stray a jeho recenzie, tie dokážu vždy vyčarovať úsmev na tvári. Dokázať zo seba vypotiť:"Vždy pro mě představovali béčkovou deathmetalovou kapelu", to si vyžaduje už celého človeka. Proste exotika toho najhrubšieho zrna.
The Rack jsem ve své době poslouchal do zblbnutí:). Slabé album nemají! Doporučuji třeba i jejich eponym.
jen
malý dodatek. Asphyx byl velice dobří i ve sých začátcích. The Rack, nebo Last One on Earth mě bavili vždy.
Hammer Smashed Face
Smekám a spolu s Asphyx tancuji na kostech poražených nepřátel.
Deska jak řemen. A ten zvuk přímo zabíjí a hladí zároveň. Čistej i brutální.
musím
říci, že jak minulá deska Death Brutal .....way, tak současný Deathhammer jsou pro mě absolutním balzámam. Martin to tahá někde z paty a věřím jim absolutně každou notu, všechno. Pro mě opravdová pecka. Při písní Deathhammer mám chuť řvát s Drunenem:)) Deska pro Death metal bastards !!
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek