Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ale čo?
Nazory na novy Communic,prijemne prekvapili novou nahavkou
Communic sú už dlho veľmi schopnou "kopírkou" Nevermore. Počúvateľný metal. Z "Nevermore metalu" sú zaujímaví aj Eidolon. Aj keď to už, tuším, majú za sebou. Kapela s pomerne veľkou dávkou originality oproti Communic.
Mne viac reze predchadzajuca nahravka, ale mam rad aj tuto. Pri Communic mi vzdy vyhovovalo, ze zoberie to zopar posluchov, kym to clovek aspon ak tak uchopi...a o to su tie nahravky potom aj trvanlivejsie. :)
Zajímavé album, na které jsem si ještě neučinil definitivní názor. Zpěv, no, něco mezi Danem a Hansenem:). O něco přirozenější zvuk než v minulosti, skvělé riffy, hodně patosu, muzika jen pro kované metalisty. Album, jímž se hlavní persóna vyrovnává se smrtí své dcerky. Nedoporučuji digipack, bonusový cover posílá navozenou atmosféru solidně do hajzlu (nechápu, jak to mohl připustit, záměr?). Více poslechů určitě nezaškodí.
Dle mého Communic zatím nepřekonali svůj debut, ale každým z následujících alb se k němu velmi přiblížili. Dobrej standard, baví mě.
Po čtyřech letech přicházejí japonští náladotvůrci s novými třiceti minutami materiálu. Skladby působí trochu nedomrle a je v nich na mě zbytečně moc cukrkandlu. Nejvíce oceňuji experimenty typu „Lingering Light” a hutný válec „Lingering Echoes”.
Hodně poctivý náklad staroškolského grindcore z Města Andělů se členy SHITBRAINS, SULFURIC CAUTERY a RADIATION VOMIT. Excelentní práce bubeníka a na poměry žánru dost velká pestrost v riffech, celkové dynamice i barvě vokálů.
Hůře stravitelná záležitost i na poměry old school death metalu. Tito Švédové nikdy nejeli přímočarý smrťák, takže novinka vlastně nepřekvapí. Pokud vám vyhovuje fusion kuchyně okrajových forem metalu, nemůžete s tímto nevycválancem šlápnout vedle.
Standardní živák ARAKAINu, výjimečný snad jen tím, kolik let existence na něm kapela slaví. Skalní jistě odhalí, která z obsažených skladeb ještě živě nebyla sejmuta, nám ostatním (co jsme se zároveň nezúčastnili) však postačí pár orientačních poslechů.
Občas není ku škodě se nakazit nějakou tou retro nahrávkou vonící po trvalé, zvlášť když se člověk jinak soustředí hlavně na nové věci. Jen se to s inokulací nesmí přehnat, jinak tahle „dcerka Doro“ o mnoho víc než to prima-retro nenabízí.
Hudba těchto Kanaďanů nikdy nebyla na první poslech. Ale ani skoro dva měsíce po vydání se do jejich novinky neumím dostat. Je tu jen několik záchytných míst, které pro mě mají přitažlivost. To je v porovnání s předchůdci zoufale málo.
Norská obdoba MAXIM TURBULENC (co do rozměrů) hraje elektro rock/metal ozdobený slušným zpěvem. Pro svou zastřenou melancholickou atmosféru nabízejí příjemný poslech jinak ne příliš originální hudby na vlnách středního proudu.
Vložit diskusní příspěvek