OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ale čo?
Nazory na novy Communic,prijemne prekvapili novou nahavkou
Communic sú už dlho veľmi schopnou "kopírkou" Nevermore. Počúvateľný metal. Z "Nevermore metalu" sú zaujímaví aj Eidolon. Aj keď to už, tuším, majú za sebou. Kapela s pomerne veľkou dávkou originality oproti Communic.
Mne viac reze predchadzajuca nahravka, ale mam rad aj tuto. Pri Communic mi vzdy vyhovovalo, ze zoberie to zopar posluchov, kym to clovek aspon ak tak uchopi...a o to su tie nahravky potom aj trvanlivejsie. :)
Zajímavé album, na které jsem si ještě neučinil definitivní názor. Zpěv, no, něco mezi Danem a Hansenem:). O něco přirozenější zvuk než v minulosti, skvělé riffy, hodně patosu, muzika jen pro kované metalisty. Album, jímž se hlavní persóna vyrovnává se smrtí své dcerky. Nedoporučuji digipack, bonusový cover posílá navozenou atmosféru solidně do hajzlu (nechápu, jak to mohl připustit, záměr?). Více poslechů určitě nezaškodí.
Dle mého Communic zatím nepřekonali svůj debut, ale každým z následujících alb se k němu velmi přiblížili. Dobrej standard, baví mě.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek