OPETH - The Last Will And Testament
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vyborna kapela, ktorej kazde album ma nieco do seba, co sa nie kazdemu podari. Toto urcite nebude ine a pustim sa do pocuvania.
Titulní skladba Prisoners in paradise je dle mého názoru jejich největší pecka.Ten začátek je naprosto geniální.
Jejich muziku mám rád. Pro mě vydali kvalitní album. Last Look At Eden pro mě nebylo úplně to pravé a čekal jsem, že ani Bag Of Bones mě nechytne, ale opak se stal pravdou. Jejich comebacková tvorba je prostě úžasná. Sice nepřekonali moje nejoblíbenější Prisoners In Paradise, ale pořád je to vysoká laťka.
Start From The Dark: 9/10
Secret Society: 9,5/10
Last Look At Eden: 8/10
Bag Of Bones: 9/10
Pro tuhle kapelu mám absolutní slabost.Miluji jejich desky před pauzou a ještě více desky po návratu.Jde vidět,že to co produkují na posledních dvou deskách(tj.rock 70let)mají v krvi.Výborny zvuk,užasné nápady a skvělé písně.
Hodnocení desek po návratu :
Start from the dark 9/10
Secret society 8/10
Last look at eden 10/10
Bag of bones 10/10
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Vložit diskusní příspěvek