Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
na DISTORTION dotiahli svoju psycho polohu do dokonalosti, ten album je kurevsky tazky.. osobne ma viac bavi ich klasickejsia thrashova faza.. omega wave ale povazujem za jeden z najlepsich thashov v poslednom case, ten chlap spieva jako buuh.. kurnik, jak to tie stare paky robia? bay area vitazi, na vsetkych frontoch
FORBIDDEN
Taktiez povazujem DISTORTION za desiatkovy vrchol kapely,
GREEN ma dost plochy zvuk a priklanat sa k stylu MASCHINE HEAD tito skveli technici skutocne nepotrebovali... hoci sa mi to pocuva neskutocne prijemnejsie ako vsetky albumy MACHINE HEAD dohromady.
Distortion je vyjímečný po všech stránkách. Zasloužil by si samostatnou recenz a já bych si po dlouhé době dal desítku.
První dvě jsou jistě super,ale na "Distortion" se pánové předvedli i jako mistři kompozice.A emoční naléhavost téhle desky je smrtící...
Po pravdě řečeno první dvě placky jsou super, po té to mělo podle mě sestupnou tendenci.
Fajn clanok ,clovek si zaspomina a hadam aj siahne po niecom
super članok
twisted into form - moj najoblubenejsi thrashovy album, najma trhanie strun v titulnej skladbe a ten Vokal! ten album je neuveritelny narez
díky
moc pěkný. Vyloženě si rochním:))
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Vložit diskusní příspěvek