OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
klypso :: vem si na cteni radeji gumu a zasteru, tolik medu a ejakulatu na jednom miste se jen tak nevidi //:=]
Recenzie na Storm Corrosion
ad: Klypso...takto píšu Poliaci (Krakovčania...) o novinke ... http://www.mlwz.pl/
...nič vhodné pre miestnych ratlíkov a zvlášť pre miesteno šimpanza...
Klypso: výborná recka...
som len namistrovaná buzna
Klypso :: Ako to mozes takto hodnotit ked si to nepocul v Krakowe ?
Je to lehounkej nadprůměr.
sranda, že málokomu sa tu páči druhá polovica (a väčšina aj tak hodnotí číslom pomerne blahosklonne) :)
a to som si vyčítal, že som mohol osobitne pochváliť predposlednú skladbu, v ktorej je podľa mňa presne to, čo odlišuje dobré skupiny od priemerných
a posledná skladba je zároveň s druhou tá najlepšia :)
Zdá se, že nová "značka" osvobodila oba muzikanty z jakéhosi jha, ať už vůči fanouškům nebo vydavatelským společnostem. Pokud ho tedy kdy cítili, aspoň podvědomě. Hodně oceňuju, že Storm Corrosion zní úplně jinak než Opeth i Porcupine Tree.. Vyblbli se parádně, hoši jedni! A zrovna v době, kdy jsem fňukal při poslechu Blackwater Park s tím, že nic odpovídajícího už nemůže přijít...
to sú inštrumentálky a demá k blu-ray :)
tie bonusové skladby čo?
skoda, ze pokec o albume sa zvrhava zasa niekde uplne mimo
Velmi pěkná recenze. I album. Chválím :-)
Škoda, že už pár rokov nemôžem Åkerfeldta ani cítiť, inak by som bol hádam aj zvedavý :p To by ma musel Steven veľmi pekne prosiť, ale na to on zase moc nie je. Pass
Kent - naozaj kvalitná muzika. Už niekoľko týždňov prehrávam ich čerstvý, aktuálny počin "Jag är inte rädd för mörkret" a nemôžem sa ho nabažiť :) Osobne mi sedia všetky etapy tohto talentovaného Swedish zoskupenia.
Storm Corrosion - zrovna sa do toho začínam dostávať, chce to ten správny čas a náladu, potom to ide.
Ljudet innan? Krasa :) Uz sa tesim, ako si to vypocujem.
Ja uz cakam na tu zbierku Åkerfeldtovych svedskych folkovych odrovaciek, doteraz sa mi najviac z tejto novsej ery paci Den Ständiga Resan.
Keby niekto mal zaujem o super seversky popik, ktory chvalia aj chalani z Katatonie, odporucam albumy Kent z obdobia okolo roku 2000.
Inak ten cover albumu sa mi vobec nepaci, snad este horsie ako pri Heritage...
Konečně mne po dlouhé době nějaká recenze přesvědčila k poslechu :o) *tlesk, tlesk*
Velmi ocakavany album dvoch poprednych muzikantov progovej sceny. Akerfeld s Wilsonom asi poslednu dobu vsadzaju na hudbu 70 rokov v spojeni s meditacnou a stipkou folku postaveny skor na speve ako na gitarach a bicich. Vynikajuce aranze slacikov , ktore dokresluju atmosfetu albumu , kde sa strieda radost smutok temnota a svetlo aj utrpenie ktore album zachytava velmi poctivo. Jednoznacne to nieje album na prve pocutie aj pre narocnejsieho posluchaca.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek