OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pekný klip, aj skladba, aj celý album ...
Low Lands
https://www.youtube.com/watch?v=7j03lu6SBR8
..je to "rovné"
Je to pekné, je to hypnotické.
Ale jo, naposloucháno a myslím, že Gojira potvrdila výsadní postavení na scéně. Nicméně L'Enfant Sauvage, The Way Of All Flesh i From Mars... mi sedělo víc. Přesto je to zatím asi v mých letošních TOP10 a nejsem z toho tolik rozpačitý jako například z Deftones i když Gore jtaké dobré album.
The Shooting Star
https://www.youtube.com/watch?v=8xKttPGJg5c&feature=youtu.be
“Magma”
“Magma” je móóóc dobrý album, a to i přesto, že vaří ze starých riffů a postupů. Nicméně tohle všechno GOJIRA hodila dost jiný atmošky.
Přirovnal bych to k západu slunce na tropickém nebi, ten pohled je v podstatě pořád stejný, ale nikdy neomrzí, a vždycky něčím uchvátí.
Malinko ako malinko. Novinka je podla mna teda PORIADNE iná. Či je to ale pozitívum zistíme asi až časom...
Novinka je taková post doomová, ale po vzoru Gojira.
Gojira je jedna z neosobitějších kapel posledních deseti let. A nové album je v rámci jejich tvorby opět malinko jiné. Pokud bych vzal všechny jejich alba, tak můj pohled je takový, že pro různé nálady mám různé možnosti z alb Gojira.
Terra Incognita (2000) 5/10
The Link (2003) 8/10
From Mars To Sirius (2005) 9/10
The Way Of All Flesh (2008) 9/10
LEnfant Sauvage (2012) 9/10
Magma (2016) - zatím bez hodnocení, převažují pozitiva
L'Enfant Sauvage už v době vydání pro mne bylo jejich nejlepší CD po naposlouchání. A novinka? No nevím...
já s odstupem času považuji L'Enfant Sauvage za jejich nejlepší desku, ze začátku mi přišla jako nezáživná opakovačka již vyřčeného, ale nenásilně to narostlo do nadoblačných výšin..., novinku jsem zatím neslyšel, ale ta první vlaštovka mě docela vyděsila... "Silvera" už zněla lépe...
Divný, jakoby samoúčelně plyne, ale třeba s L'Enfant Sauvage se nedá srovnat, to je jiná jízda.
No špatné to není,ale už jim to v minulosti hrálo teda líp.
2miro - ano, takto to bylo myšleno, díky.
Smolik nepísal masám všeobecne, písal širším masám v rámci metalu... aspoň ja som to tak pochopil...
Heh, že "masám"...kiež by tie MASY počúvali takúto tvrdú muziku aku predvádza GOJIRA :) Počuť istý posun, zjemnenie niektorých pasáži, čo ja osobne iba kvitujem.
Komerčně to bude úspěch, ale nejsem si jistý, že to bude mít úspěch u mne. Oba zatím publikované songy ukazují na snahu se zalíbit širším masám. Ovšem z původní Gojiry to hodně ztratilo.
GOJIRA - SILVERA
https://www.youtube.com/watch?v=iVvXB-Vwnco
Vyserte se na hádky a pusťte si nové BEASTWARS... to je hudba pro vousáče.
Když kofii-děti vypisují bohorovne diagnózy na adresu pracantum, to je snad nejakej soucasnej spolecenskej trend?
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek