Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pekný klip, aj skladba, aj celý album ...
Low Lands
https://www.youtube.com/watch?v=7j03lu6SBR8
..je to "rovné"
Je to pekné, je to hypnotické.
Ale jo, naposloucháno a myslím, že Gojira potvrdila výsadní postavení na scéně. Nicméně L'Enfant Sauvage, The Way Of All Flesh i From Mars... mi sedělo víc. Přesto je to zatím asi v mých letošních TOP10 a nejsem z toho tolik rozpačitý jako například z Deftones i když Gore jtaké dobré album.
The Shooting Star
https://www.youtube.com/watch?v=8xKttPGJg5c&feature=youtu.be
“Magma”
“Magma” je móóóc dobrý album, a to i přesto, že vaří ze starých riffů a postupů. Nicméně tohle všechno GOJIRA hodila dost jiný atmošky.
Přirovnal bych to k západu slunce na tropickém nebi, ten pohled je v podstatě pořád stejný, ale nikdy neomrzí, a vždycky něčím uchvátí.
Malinko ako malinko. Novinka je podla mna teda PORIADNE iná. Či je to ale pozitívum zistíme asi až časom...
Novinka je taková post doomová, ale po vzoru Gojira.
Gojira je jedna z neosobitějších kapel posledních deseti let. A nové album je v rámci jejich tvorby opět malinko jiné. Pokud bych vzal všechny jejich alba, tak můj pohled je takový, že pro různé nálady mám různé možnosti z alb Gojira.
Terra Incognita (2000) 5/10
The Link (2003) 8/10
From Mars To Sirius (2005) 9/10
The Way Of All Flesh (2008) 9/10
LEnfant Sauvage (2012) 9/10
Magma (2016) - zatím bez hodnocení, převažují pozitiva
L'Enfant Sauvage už v době vydání pro mne bylo jejich nejlepší CD po naposlouchání. A novinka? No nevím...
já s odstupem času považuji L'Enfant Sauvage za jejich nejlepší desku, ze začátku mi přišla jako nezáživná opakovačka již vyřčeného, ale nenásilně to narostlo do nadoblačných výšin..., novinku jsem zatím neslyšel, ale ta první vlaštovka mě docela vyděsila... "Silvera" už zněla lépe...
Divný, jakoby samoúčelně plyne, ale třeba s L'Enfant Sauvage se nedá srovnat, to je jiná jízda.
No špatné to není,ale už jim to v minulosti hrálo teda líp.
2miro - ano, takto to bylo myšleno, díky.
Smolik nepísal masám všeobecne, písal širším masám v rámci metalu... aspoň ja som to tak pochopil...
Heh, že "masám"...kiež by tie MASY počúvali takúto tvrdú muziku aku predvádza GOJIRA :) Počuť istý posun, zjemnenie niektorých pasáži, čo ja osobne iba kvitujem.
Komerčně to bude úspěch, ale nejsem si jistý, že to bude mít úspěch u mne. Oba zatím publikované songy ukazují na snahu se zalíbit širším masám. Ovšem z původní Gojiry to hodně ztratilo.
GOJIRA - SILVERA
https://www.youtube.com/watch?v=iVvXB-Vwnco
Vyserte se na hádky a pusťte si nové BEASTWARS... to je hudba pro vousáče.
Když kofii-děti vypisují bohorovne diagnózy na adresu pracantum, to je snad nejakej soucasnej spolecenskej trend?
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Vložit diskusní příspěvek