Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Sila a melodia - no sily je tam pomenej, melodie uz tiez mali lepsie... skoda, prve 4 skladby dobre, ale potom sa to zacne uberat smerom poslednych radoviek... este zaverecna skladba je fajn
Já už mám za sebou tři pečlivé poslechy a doufám,že ty kecy o power metalu je jen promo NB
Pomalý momenty jsou celkem slušné, ale jakmile kapela "zrychli" do maximálně středního tempa je to hrozné.Největší "hitovky" jsou absolutně nevýrazný.Zpěv strašně sladký, už to překročilo určitou mez, kterou jsem byl ochotnej akceptovat mna deskách minulých,protože to bylo podpořeno dobrou muzikou..
A návrat ke kořenům to není ani náhodou,snad jen obalem. Spíš to připomíná něco, co se nevešlo na minulou desku..Ve srovnání s Unia a Days of Grace docela hrůza
Pariah's Child (2014)
Rok 2014 a Sonata Arctica - návrat k strému logu, k vlkom ... k priamočiarejšiemu power metalu ?!
Dnes som si vypočul Pariah's Child. Pravdupovediac po 10 minútach počúvania som nebol nadšený, ale vydržal som dopočúvať album do konca a poviem vám, nie je vôbec zlý.
Celý album tu:
http://www.youtube.com/watch?v=vlDq3_DaTWc
zatiaľ to znie ako Winterhearts Guilt II čo by bol nie krok späť ale rovno skok do truhly..
Stones Grow Her Name bol síce nevyrovnaný ale na druhu stranu moderne znejúci album. Unia a Days Of Grays pred tým detto... toto znie strašne biedne + štandartne otrasný klip
Tak singl shrnuto - úvod + refrén dobrej, sloka divná, klip jsem nepochopil. :-)
Krom úvodní melodie a refrénu fakt slabota (o klipu radši ani mluvit nebudu). Fakt by mě ale zajímalo proč tahle náhlá změna stylu.
Při vydání Stones Grow Her Name říkal Tony, tak trochu nadneseně, že to vidí tak že jednou skončí stylově podobní jako Queen. Taky jsem v jednom rozhovoru četl že furt píše power metalový songy, ale pro prachy jiným skupinám, protože si říkal že power metal už pro něj není. Otázka je jestli podlehl tlaku fanoušků, nebo nahrávací společnosti a nebo jestli ho skutečně opět začal bavit.
Nevím, jestli se smát nebo brečet. To si snad dělaj prdel. Vánoční metal.
The wolves die young
http://www.youtube.com/watch?v=kpSmJsk-7xY
Odkaz na ten singl? Nemůžu ho nikde najít..
nový singel
Takže, dnes som si vypočul nový singel The Wolves Die Young z prichádzajúceho albumu Pariah's Child (2014). Už na prvé počutieje jasné, že sa chalani vrátili ku svojím koreňom. Avšak zostáva otázka, či je to vôbec potrebné, ja som osobne vítal cestu na akú sa dali na Stones Grow Her Name.
Ja az zasnem co sa to deje s kedysi mojou oblubenou melodickou kapelou. Uz treti album, ktory nedokazem dopocuvat do konca na jeden krat.
Ecliptica...
...uz to davno neni, a jak pise kolega vyse, je to jen jedno albmu z mnoha. Mne se treba libi akorat The Day...
Dalsie....album... Pocuval som to sice iba raz, ale zeby z toho padol na zadok. To asi nie.. . V tom mori albumov je toto len jednym z mnohych.
Po čtyřech letech přicházejí japonští náladotvůrci s novými třiceti minutami materiálu. Skladby působí trochu nedomrle a je v nich na mě zbytečně moc cukrkandlu. Nejvíce oceňuji experimenty typu „Lingering Light” a hutný válec „Lingering Echoes”.
Hodně poctivý náklad staroškolského grindcore z Města Andělů se členy SHITBRAINS, SULFURIC CAUTERY a RADIATION VOMIT. Excelentní práce bubeníka a na poměry žánru dost velká pestrost v riffech, celkové dynamice i barvě vokálů.
Hůře stravitelná záležitost i na poměry old school death metalu. Tito Švédové nikdy nejeli přímočarý smrťák, takže novinka vlastně nepřekvapí. Pokud vám vyhovuje fusion kuchyně okrajových forem metalu, nemůžete s tímto nevycválancem šlápnout vedle.
Standardní živák ARAKAINu, výjimečný snad jen tím, kolik let existence na něm kapela slaví. Skalní jistě odhalí, která z obsažených skladeb ještě živě nebyla sejmuta, nám ostatním (co jsme se zároveň nezúčastnili) však postačí pár orientačních poslechů.
Občas není ku škodě se nakazit nějakou tou retro nahrávkou vonící po trvalé, zvlášť když se člověk jinak soustředí hlavně na nové věci. Jen se to s inokulací nesmí přehnat, jinak tahle „dcerka Doro“ o mnoho víc než to prima-retro nenabízí.
Hudba těchto Kanaďanů nikdy nebyla na první poslech. Ale ani skoro dva měsíce po vydání se do jejich novinky neumím dostat. Je tu jen několik záchytných míst, které pro mě mají přitažlivost. To je v porovnání s předchůdci zoufale málo.
Norská obdoba MAXIM TURBULENC (co do rozměrů) hraje elektro rock/metal ozdobený slušným zpěvem. Pro svou zastřenou melancholickou atmosféru nabízejí příjemný poslech jinak ne příliš originální hudby na vlnách středního proudu.
Vložit diskusní příspěvek