MOGWAI - The Bad Fire
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Karyn Crisis' Gospel of the Witches
Karyn Crisis' Gospel of the Witches ( Karyn Crisis a Davide Tiso ) vidal prvy album. A vyzera to na paradnu pecku :)
nj, valič má bohužel pravdu :(
Horší a horší s každou deskou:-(
Tak to bohužel opět nevyšlo. Hned po prvním poslechu jsem si novinku zařadil na pěkné druhé místo v seznamu kandidátů na zklamání letošního roku. První samozřejmě patří otřesnému výtvoru z dílny mých (teď už bývalých) oblíbenců !T.O.O.H.!. Ještě že mi náladu trochu spravilo výborné EP od Duobetic Homunkulus.
Hemmed by Light, Shaped by Darkness
stream nového alba http://www.npr.org/2013/11/10/243762855/first-listen-ephel-duath-hemmed-by-light-shaped-by-darkness
Ano, myslel jsem Old Lady Drivers (pod tímhle názvem vydali pouze první eponymní album). S ostatními jmenovanými kapelami v podstatě nemají nic společného, uvedl jsem je pouze jako příklad skupiny, která začínala s hudbou zaměřenou na posluchače určitého extrémního žánru (v tomhle případě grindcore), kteří jejich další experimentálně laděná alba nepřijali. Jejich desky Lo Flux Tube a The Musical Dimension of Sleastak můžu vřele doporučit každému, kdo si chce poslechnout něco opravdu originálního a nevšedního (opravdu mě teď nenapadá nic, k čemu bych jejich tvorbu přirovnal). Upozorňuji ovšem, že to rozhodně není hudba pro každého. Za pozornost určitě stojí i některé další projekty Jamese Plotkina.
Keito, tebe jsem mel dycky moc rád....
@ Adonis: Máš na mysli Old Lady Drivers?
http://en.wikipedia.org/wiki/OLD_(band)
http://www.metal-archives.com/bands/O.L.D./2179
O existenci této kapely jsem do teď neměl tušení, až při tvé zmínce jsem hledal. Takže asi nebyli ani tak známí jako Disharmonic Orchestra před rozpadem.
Řekl bych, že se teď Ephel Duath dostali do podobné situace jako kdysi Cynic, Atheist, Pestilence, Disharmonic Orchestra nebo třeba OLD. Ti také tenkrát vydávali geniální alba ceněná dobovou kritkou, která ovšem tehdejší posluchači většinou nevydýchali z důvodu větší posluchačské náročnosti nebo přílišného odklonu od jejich původního stylu. U všech těchto kapel to skončilo rozpadem (u některých naštěstí jenom dočasným). Možná, že to bylo lepší řešení, než snažit se za každou cenu přežít a kazit si diskografii průměrnými a nezajímavými deskami, jak to teď dělají právě Ephel Duath.
Psi voci byly podle myho gusta
a kdyz to vemu vod podlahy zhusta
tohle je mrdka bohapusta
tak pravi vikousovy usta
Hm....je pravda, že co jsem zaslechl, exkluzívní nebylo :-(
Moc mě to mrzí, ale s recenzí musím naprosto souhlasit. Současný vývoj téhle kdysi naprosto geniální kapely je pro mě obrovským zklamáním.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Vložit diskusní příspěvek