THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
THE SMASHING PUMPKINS - Oceania - zpět na článek
-
Radicalcut
21.7.2012 21:02vike> presne tak sa to spociatku javilo aj mne :-)
vike
20.7.2012 18:32Toz pri zbeznem poslechu jsem neslysel nic, proc bych si to chtel pustit v klidu cele... zni to tak stredoskolsky, priteplene :-(
cadaver
20.7.2012 18:05S úctou spomíname
Novinka je príliš mäkká, príliš teplá a príliš prečačkaná.
To boli, ale kedysi krásne časy:
http://www.youtube.com/watch?v=nVE9s9q1BVcgoblin
20.7.2012 13:10sklamanie
Pre mňa je Oceania obrovské sklamanie. Nie je na nej nič kvôli čomu som tekvice v minulosti počúval. Tento album by radšej mal mať názov Zwan II. Sú to samé brnkačky, všetky v rovnakej nálade. Pri úcte k autorovi, prirovnania k Siamese Dream a Mellon Collie sú nemiestne. K legendárnym skladbám Disarm, Today, Zero, Bullet with Butterfly Wings, To Forgive či Tonight, Tonight tie nové nesiahajú ani po päty. Súhlasím, že skladba Oceania je vrchol albumu, ale napríklad One Diamond, One Heart je jedna z najotrasnejších skladieb, čo Corgan kedy vymyslel.
Dokonca aj odcudzovaný Zeitgeist mi vychádza lepšie. Skladby Neverlost, či 7 Shades of Black proti tým novým znejú ako veľdielo. Chýba mi skvelá dramaturgia raných Pumpkins a zo všetkého najviac Chamberlinove bicie.
seatik666
20.7.2012 09:48Súhlasím, recka je úplne špica, popravde som na TSP už úplne zabudol a u mňa do teraz vedie MELON COLIE, ale toto si idem veru pekne vypočuť aj ja! Ďakujem autorovi :)
vike
20.7.2012 08:34O povedenych reedicich Gish a Siamcu jsem neml sajn, takze diky za tip. Novejsi pumpkini sli uplne mimo mne, ale tohle si zajdu nekam poslechnout. Pekna recka.
BODY COUNT - Merciless
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
DJEVEL - Natt Til Ende
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
NEKUS - Death Apophenia
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
GAEREA - Coma
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
VAMPIRSKA - A Liminal Heart Paints The Deepest Shade Of Serenity
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
ALARM! - Alarm!
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Vložit diskusní příspěvek