Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
vike> presne tak sa to spociatku javilo aj mne :-)
Toz pri zbeznem poslechu jsem neslysel nic, proc bych si to chtel pustit v klidu cele... zni to tak stredoskolsky, priteplene :-(
S úctou spomíname
Novinka je príliš mäkká, príliš teplá a príliš prečačkaná.
To boli, ale kedysi krásne časy:
http://www.youtube.com/watch?v=nVE9s9q1BVc
sklamanie
Pre mňa je Oceania obrovské sklamanie. Nie je na nej nič kvôli čomu som tekvice v minulosti počúval. Tento album by radšej mal mať názov Zwan II. Sú to samé brnkačky, všetky v rovnakej nálade. Pri úcte k autorovi, prirovnania k Siamese Dream a Mellon Collie sú nemiestne. K legendárnym skladbám Disarm, Today, Zero, Bullet with Butterfly Wings, To Forgive či Tonight, Tonight tie nové nesiahajú ani po päty. Súhlasím, že skladba Oceania je vrchol albumu, ale napríklad One Diamond, One Heart je jedna z najotrasnejších skladieb, čo Corgan kedy vymyslel.
Dokonca aj odcudzovaný Zeitgeist mi vychádza lepšie. Skladby Neverlost, či 7 Shades of Black proti tým novým znejú ako veľdielo. Chýba mi skvelá dramaturgia raných Pumpkins a zo všetkého najviac Chamberlinove bicie.
Súhlasím, recka je úplne špica, popravde som na TSP už úplne zabudol a u mňa do teraz vedie MELON COLIE, ale toto si idem veru pekne vypočuť aj ja! Ďakujem autorovi :)
O povedenych reedicich Gish a Siamcu jsem neml sajn, takze diky za tip. Novejsi pumpkini sli uplne mimo mne, ale tohle si zajdu nekam poslechnout. Pekna recka.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Vložit diskusní příspěvek