Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
..a čože tak profesorsky, bratku? :p
Norah
Presne tak, niekedy treba vypnúť od metalku a vypočuť si čosi iné. Ja osobne občas rád zahýbam funeral doomu a zvyknem sa ponoriť do vážnej hudby, alebo aj popu. Albumy Norah Jones poskytujú dostatok priestoru na odreagovanie.
Jo a...
...a díky samozřejmě za tuhle recenzi. Byl jsem mile překvapen. Člověk si občas potřebuje od toho metááálu odpočinout :) A když pop (líznutý blues/jazz/country jako v případě NoJo), tak právě třeba Norah, prosta jakýchkoliv bulvárních exkrementů. Člověk, za kterého mluví pouze muzika (ačkoliv mít za otce sitáristu Ravi Shankara, tak se drtivá většina populace nechá protlačit na výsluní, ne tak Norah) ;)
Já koukám...
Recenze na Norah Jones na Metalopoli?! WTF?!! Myslel jsem, že jen já jsem postižen... No, nicméně, pokud redakce dovolí, tak bych si drobet přihřál polívčičku a případné zájemce bych odkázal na své webovky věnované Norah Jones - najdete je na http://www.NorahJones.cz
Díky za případnou návštěvu. Corvus
Nesúhlasím s unudencami. Síce som mal chuť na iný typ albumu (Fall ma chytil viac), ale Norah jednoducho průser nevyrobí. LBH nie je srdcovka, ale baví ma rovnako aj po mesiacoch. Podľa mňa nevyšumí.
Stačí mít tak jednu desku, i noví Testament jsou zajímavější:)
Ne :o)
pre mna osobne trochu sklamanie, atmosfera seda a za zvukovym dymom cakajuca stale iba nuda... apropo nechcete fakt zmenit nazov portalu?
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Vložit diskusní příspěvek