MOGWAI - The Bad Fire
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dobre mu tak, hovädu násilníckemu.
Redakci uniklo. https://www.nme.com/news/music/neurosis-singer-scott-kelly-retires-from-music-and-admits-abuse-3299228
https://soundcloud.com/neurotrecordings/sets/neurosi
s-fires-within-fires
http://pitchfork.com/news/66269-neurosis-announce-new-album-and-tour/?mbid=social_facebook
jedine ze by pocul
si to ešte nepočul?
inast uvital by som aj recenzie na Through Silver in Blood a Times Of Grace ;)
hádej, jak jsem na něj přišel já.. sdílel ho Steve Von Till:)))
No ty vole.... Talent, nechce ho místní osazenstvo do redakce :-) ? Komentáře pod tím taky zajímavý-Dude, you are fucking great man! I heard about your reviews because ISIS posted your review of temporal on their facebook page. Keep it up man.
chlapy, tomu neuvěříte http://www.youtube.com/watch?v=xnS80YI7MzQ
"Chvílemi jsem měl pocit, že TO poslouchá mě a ne já to." - geniální koment, mám u toho stejnej pocit a už vím, jak ho pojmenovat.
Sólovky len z dosky, naživo ma príliš neoslovili. :/
Až na tu Radalfovu první větu podepisuju do posledního písmene... Ona "aura" tvůrců je u Neurosis hodně hmatatelná a u sólový tvorby Kellyho a von Tilla snad ještě výraznější
Mám za sebou pořádný noční poslech, kterej mě úplně smetl... Je docela prdel, že na Neurosis není, viděno rádoby objektivními měřítky, nic až tak zvláštního. Speciálně pokud jste tu kapelu objevili až zpětně po setkání s Cult of Luna, Burst a spoustou dalších kapel, které se od nich učily. Co je ale úplně někde jinde je ten prožitek, ta zralost a životní zkušenost. Mám rád muziku, kterou nemůžou hrát dvacetiletí kluci, protože za sebou při nejhorší vůli nemají dostatek sraček. Tohle je jedna z nich.
A co je dolezitejsie: kym pred par rokmi sme sa v priamom prenose bavili o zasadnych post-metalovych doskach, ktore svietia dodnes, dnes uz je posuvanie zanru vynimka
Nebylo.
Ale post-metalu bylo pred peti lety vyrazne vic, dnes ti sami lidi hrajou djent. I kdyz i tenhle taky odezniva.
Rdical Cut : a bylo tomu - s privrenyma ocima - snad nekdy jinak ?
fakt je, z tzv. post metalu vydava nadpriemerne dosky len par kapiel. aj to su uz viacmenej veterani.
staci sa pozriet na boom spred par rokov a terajsi upadok zaujmu + pozornejsie citat, ze pisem o roku 2012, nie o (ne)moznom buducom zvrate :)
"Post-metal môže byť v roku 2012 formálne vyčerpaný a na ústupe", tyhle odbornický kecy miluju. Bla, bla, bla. Kdysi se psalo o Black Sabbath něco stejnýho. Nehraj si na děda vševěda.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Vložit diskusní příspěvek