MOGWAI - The Bad Fire
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Mala by:-)
nove album vonku, bude recenzia? :-)
..."rozmanito", až nesúrode pôsobiaci (mini)album ... "Hold On" evokuje silne U2 z obdobia Unforgetable Fire...
EP vs LP
Zřejmě záleží na firmě a počtu skladeb, ne ani tak na délce čiže na čem.. Napadá mě případ Mars Volta a jejich alba Frances the Mute, kdy jim vydavatel chtěl za CD napěchované po okraj zaplatit jako za EP, protože mělo 5 skladeb... Nakonec rozdělili poslední více než půlhodinovou skladbu na osm částí a bylo z toho album :-)
goblin: EP "Tulimyrsky" od Moonsorrow má hodinu a 8 minut :)
nuz, regularne albumy a koncerty CBP maju hodinu a pol az dve :)
EP?
To je akože EP? 45 minút? To je asi najdlhšie EP v dejinách. Len tak-tak sa zmestí na jednu veľkú vinylovú platňu. Kde sú tie časy, keď rozdiel medzi LP a EP bol jasne daný a EP vychádzali iba na platniach so 45 bpm. Dnes môže niekto nahrať aj 75 minútový počin a nazvať to EP.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Vložit diskusní příspěvek