Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
no neda se rict, ze bych s textem nejak vyrazne souhlasil (viz. moje recenze u nas), ale hodnoceni odpovida
Schodit? Ale vůbec ne.
Nebo ne a mýlím se?:)
no, Strayi, tenhle tvůj koment jsem musel číst třikrát, než jsem pochopil, že chceš shodit text recenze...
...a nemyslím, že by za tím byla má neschopnost porozumět psanému textu.
Když člověk čte tuhle recenzi, tak si připadá jako zakydnutej dva metry pod hladinou nějakýho průhlednýho rosolu, ..."nohy sú ťažšie a ťažšie, cítiš smútok čo ťa obaluje" a všetko je také pomalé a neprostupné, nerozhýbatelné. Neni to ani zlý a ani nějak extra dobrý text, je srozumitelný (nejsou v něm protimluvy). Fakt bže si to autor nedělá těžké je jeho silnou stránkou. :-)) Čitatel pochopí, že MDB hrají tragicků hudbu ...a to je dobré.:-)
Já se těším i na ty bicí, nedávno jsem poslouchal Songs of Darkness,... a ten chlap doom fakt umí!
Ja to ešte nemám dôkladne popreliezané, ale nemám sa zatiaľ veru na čo sťažovať. "Stará" muzika v čistom aranžmáne a vyváženom zvuku. Chuťovka
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Vložit diskusní příspěvek