MOGWAI - The Bad Fire
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
http://jester-records.com/ulver/ulver.html
nový album Ulver 1.8.2013
@svartenatt
Ten vývoj by som zas až tak lineárne nevidel. Podľa toho by museli byť Kveldssanger BM :)
Tak na Childhood's End je i pár coverů docela známé klasiky (The Pretty Things, Jefferson Airplane, 13th Floor Elevators)... je to podle mě dost nevyrovnané, něco se mi líbilo moc, ale třeba moji oblíbenou Where Is Yesterday dost pohřbili :/
Mně připadá vývoj Ulver logický. Z BM po ambient a smířlivá podoba posledního řadového alba, plus sentimentální covery. Garm stárne a koncert dokazuje jeho životní pouť. Otec a hlava rodiny už nebude skopčit, ale jen se zamýšlet. Dobrá reflexe.
Jasně, Adonis, bavím se jen o dojmu ze zvuku teď a tehdy, ne o tom, že by to měli natočit stejně.. každopádně teď po třetím poslechu to na nějakou bombu nevypadá, ale zas takový průšvih to asi nebude...
Mě k tomu ten zvuk celkem sedí. Asi by nemělo smysl točit ty coververze tak, aby zněly úplně stejně jako originál.
Childhood's End dám ještě šanci, ale docela mě pobavilo, co tu psal Hoyas, můj pocit byl přesně opačný, tedy že ten zvuk je takový moc hi-tech, že to úplně ztratilo takovou tu zvukovou vzdušnost a lehkost charakteristickou pro kapely té doby :)
Mě ze začátku trochu zklamal výběr skladeb a interpretů, ale možná je i lepší, že si nevybrali ty nejvíc profláklé kapely, které asi většina posluchačů očekávala.
Tiez si myslim ze Childhood's End je velmi podareny album.Treba to brat hlavne ako poctu tym kapelkam stych rokov.Ale pecka natom albume je ten zvuk aky dosiahli,fakt ako keby to nahravali vtych casoch.
No vždyť jsem taky psal, že je to jasné už na první poslech. Nejsem snad tak velká svině, abych tě kvůli tomu srovnání nutil poslouchat celé album. :-)
Uff ja som pri tomto dvd zaspal :-) ale chyba asi na mojej strane, musím si to pozrieť znovu...
Childhood's End – výborný cover album, má to šmrnc a konečne po veľmi dlhej dobe počujem Garmov klasický vokál a nie len nejaké hlasové kreácie a mrmlanie ;-)
Adonis: no radši ne :) viděl jsem dva nové klípky z toho alba a asi to nebude pro mě :)
Jestli ti nesedlo Childhood's End, tak ho zkus porovnat s posledním výtvorem Therion, kteří se pokusili o něco podobného (album coververzí písní méně známých interpretů z jiného žánru, než sami hrají). Myslím, že je už na první poslech jasné, komu se to povedlo víc.
Mě se od Ulver líbí prakticky všechno až po Wars of the Roses včetně. Ale asi se začínáme rozcházet. Kupříkladu i Childhood's End mi moc nesedlo, velmi kulantně řečeno.
Toto Dvd je supa mne pride velmi dotiahnute po vsetkych strankach,ale je fakt zerem takmer vsetko co Ulver spravia takze asi to objektivne posudit nemozem.Ale ked chce niekdo super rychle prestrihy kamier, odporucam Iron Maiden-Rock In Rio,pritom sa mi normalne roztocila hlava:-)
Možná časem, nyní se chystám na jeden z mnoha DVD restů - Cult of Luna ;)
mozno si to skus pozriet znova touto optikou
a mozno si ozaj na inej vlnovej dlzke :)
Ale tvůj postřeh ohledně zvýraznění míst, kde se toho děje více, je zajímavá, přiznám se, že to mě nenapadlo. Je to už déle, co jsem tohle DVD viděl, ale v paměti mi utkvělo to, co jsem naznačil už v předchozím příspěvku, tedy neustávájící rychlé střihy po celou dobu záznamu, někdy zřejmě více nahustěné, někdy méně
U klipů mi to většinou nevadí, protože to trvá jenom 5 min, po celý koncert je to už moc :) Samozřejmě to tak každý vnímat nemusí
(a je zvlastne, ze kym klipy to davno zobrali za svoje, DVD ani nie)
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Vložit diskusní příspěvek