Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ano, video je pěkný, ale mě teď napadlo: Funguje tahle kapela vůbec ještě? Poslední řadovku vydali někdy před 14 lety, ale pokud vím, tak rozpad oficiálně neohlásili.
Melisse je 30 let, zde je pěkný video:
http://www.youtube.com/watch?v=uUVDIFxBxzw
koscj:
a odvtedy si neholíš bradu, že?:))
Vynikající recenze, ten chlap prostě umí:)
http://www.metal-archives.com/reviews/Mercyful_Fate/In_the_Shadows/750/autothrall
Marek
Ufff, ješte že to nebylo naopak!
To není náhoda, to je (milosrdný) osud. :-)
dobra nahoda :)
ta čísílka v linku recenze jsou záměr nebo "náhoda"?
Prvni deska kterou jsem v Ostrave koupil za tehdy silenych 550 Kcs byl Mercyful Fate - Don't Break The Oath :) ...dalsi tyden jsem ji hned prodal (tehdy tak fungoval kolotoc s deskama) a poridil jsem si Melissu. Lebku a certa s tech desek jsem maloval snad vsude. Jo, vlastne pri prodeji "Don't Break The Oath" jsem musel slevit, protoze na obalu byly videt ryhy jak jsem to na pruhledny papir obslehnul. Tenkrat mi nazev kapely nerikal vubec nic, jen jsem byl ocarovan tum neskutecnym demonem na obalu ...ted je mam obe doma ...poctivy vinyl.
Výborná deska.
koscj: Kurva co to meleš? Sarkasmus? Vtip? Už by sis to měl přestat šlehat hele ;)
tak to nevím, jestli je to tak zásadní informace, že by to muselo být zmíněno v recenzi :-)
autor zapomněl zmínit, že z tvorby Mercyful Fate evidentně čerpali i naši Master's Hammer, u kytar je to evidentní
S Don´t Break jsem seznámil cca v 1991, naprostou náhodou, a to bylo v době, kdy jsem žral Them a Conspiracy. Dvojka MF mi přišla o dost jinde než zmíněná alba KD, dost temná záležitost. Naprosto mě sejmula. Melissu jsem sehnal až později.
pamatam si, ako mi raz spoluziacka v skolke ukazala frndu...
ach, to boli casy!
Ja som mal to šťastie, že som sa k tomuto albumu dostal už v roku 1985-86, kedy to bola ešte relatívne novinka. To boli časy.....
Tak to ne!!! Nej obal - Kern - Lovci žen!
ale chlapcy, vsetcy pretsa vedia ze najlepsi obal vsetkych cjas je a zostane iron majden live after deeth :-)
Nej obaly - obrazy podle mě In the shadows a Dead again :-) Jinak dík za recenzi. Většinou, pro jiné kultovní alba která jsou starší než já, nedokáži docenit. Až na Mellisu a Don´t break the oath. Podobně jak DarthArt jsem je "nedostal pod kůži" na první poslech, ale až po několika letech, kdy jsem to s nimi zkusil znovu...Tak do toho a hodně štestí :-)))
Kingovy obaly se dle mého gusta od té doby nepřežily a byly vždycky dobré - Portrét, ABIGAIL, Džem, Spiknutí, Oko, Pavouk, ... ty prostě nebyly a nejsou tak moc kýčovité ... kreatoří jo, ale stejně je mám rád!!! Abych neměl, když jsem si motivy Terrible Certainty a Endless Pain blbě kreslil na penály a ryl do lavice...
...jinak za jeden z nejlepších obalů v metalu považuju Youthanasii a Odpočítávání je také super...
Staré obaly KREATOR ("Pleasure", "Terrible"...), stejně jako zmiňovaní MERCYFUL FATE ("Don´t Break"...) a samozřejmě KING DIAMOND ("Fatal", "Them"...) jsou skvělé i dnes. A přiznám se, i kdyby na nich byly vážné nedostatky - jsou stejně nedotknutelné díky důležitosti hudby, kterou halily....a díky zamáčknuté pamětnické slze :-) ...i když ti koně na "Abigail" :-):-) to byla pecka už tehdy :-)
Hodně poctivý náklad staroškolského grindcore z Města Andělů se členy SHITBRAINS, SULFURIC CAUTERY a RADIATION VOMIT. Excelentní práce bubeníka a na poměry žánru dost velká pestrost v riffech, celkové dynamice i barvě vokálů.
Hůře stravitelná záležitost i na poměry old school death metalu. Tito Švédové nikdy nejeli přímočarý smrťák, takže novinka vlastně nepřekvapí. Pokud vám vyhovuje fusion kuchyně okrajových forem metalu, nemůžete s tímto nevycválancem šlápnout vedle.
Standardní živák ARAKAINu, výjimečný snad jen tím, kolik let existence na něm kapela slaví. Skalní jistě odhalí, která z obsažených skladeb ještě živě nebyla sejmuta, nám ostatním (co jsme se zároveň nezúčastnili) však postačí pár orientačních poslechů.
Občas není ku škodě se nakazit nějakou tou retro nahrávkou vonící po trvalé, zvlášť když se člověk jinak soustředí hlavně na nové věci. Jen se to s inokulací nesmí přehnat, jinak tahle „dcerka Doro“ o mnoho víc než to prima-retro nenabízí.
Hudba těchto Kanaďanů nikdy nebyla na první poslech. Ale ani skoro dva měsíce po vydání se do jejich novinky neumím dostat. Je tu jen několik záchytných míst, které pro mě mají přitažlivost. To je v porovnání s předchůdci zoufale málo.
Norská obdoba MAXIM TURBULENC (co do rozměrů) hraje elektro rock/metal ozdobený slušným zpěvem. Pro svou zastřenou melancholickou atmosféru nabízejí příjemný poslech jinak ne příliš originální hudby na vlnách středního proudu.
Tore je mrtev a tohle je jeho poslední deska. Bohužel od začátku nepřesvědčivá elevator music, i když bohatě proaranžovaná. Chybí atmosféra. Tu nalézám až v poslední třetině. Avšak Garm je Garm, takže to ještě prohledám, jestli jsem něco nepřeslechl.
Vložit diskusní příspěvek