OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ano, video je pěkný, ale mě teď napadlo: Funguje tahle kapela vůbec ještě? Poslední řadovku vydali někdy před 14 lety, ale pokud vím, tak rozpad oficiálně neohlásili.
Melisse je 30 let, zde je pěkný video:
http://www.youtube.com/watch?v=uUVDIFxBxzw
koscj:
a odvtedy si neholíš bradu, že?:))
Vynikající recenze, ten chlap prostě umí:)
http://www.metal-archives.com/reviews/Mercyful_Fate/In_the_Shadows/750/autothrall
Marek
Ufff, ješte že to nebylo naopak!
To není náhoda, to je (milosrdný) osud. :-)
dobra nahoda :)
ta čísílka v linku recenze jsou záměr nebo "náhoda"?
Prvni deska kterou jsem v Ostrave koupil za tehdy silenych 550 Kcs byl Mercyful Fate - Don't Break The Oath :) ...dalsi tyden jsem ji hned prodal (tehdy tak fungoval kolotoc s deskama) a poridil jsem si Melissu. Lebku a certa s tech desek jsem maloval snad vsude. Jo, vlastne pri prodeji "Don't Break The Oath" jsem musel slevit, protoze na obalu byly videt ryhy jak jsem to na pruhledny papir obslehnul. Tenkrat mi nazev kapely nerikal vubec nic, jen jsem byl ocarovan tum neskutecnym demonem na obalu ...ted je mam obe doma ...poctivy vinyl.
Výborná deska.
koscj: Kurva co to meleš? Sarkasmus? Vtip? Už by sis to měl přestat šlehat hele ;)
tak to nevím, jestli je to tak zásadní informace, že by to muselo být zmíněno v recenzi :-)
autor zapomněl zmínit, že z tvorby Mercyful Fate evidentně čerpali i naši Master's Hammer, u kytar je to evidentní
S Don´t Break jsem seznámil cca v 1991, naprostou náhodou, a to bylo v době, kdy jsem žral Them a Conspiracy. Dvojka MF mi přišla o dost jinde než zmíněná alba KD, dost temná záležitost. Naprosto mě sejmula. Melissu jsem sehnal až později.
pamatam si, ako mi raz spoluziacka v skolke ukazala frndu...
ach, to boli casy!
Ja som mal to šťastie, že som sa k tomuto albumu dostal už v roku 1985-86, kedy to bola ešte relatívne novinka. To boli časy.....
Tak to ne!!! Nej obal - Kern - Lovci žen!
ale chlapcy, vsetcy pretsa vedia ze najlepsi obal vsetkych cjas je a zostane iron majden live after deeth :-)
Nej obaly - obrazy podle mě In the shadows a Dead again :-) Jinak dík za recenzi. Většinou, pro jiné kultovní alba která jsou starší než já, nedokáži docenit. Až na Mellisu a Don´t break the oath. Podobně jak DarthArt jsem je "nedostal pod kůži" na první poslech, ale až po několika letech, kdy jsem to s nimi zkusil znovu...Tak do toho a hodně štestí :-)))
Kingovy obaly se dle mého gusta od té doby nepřežily a byly vždycky dobré - Portrét, ABIGAIL, Džem, Spiknutí, Oko, Pavouk, ... ty prostě nebyly a nejsou tak moc kýčovité ... kreatoří jo, ale stejně je mám rád!!! Abych neměl, když jsem si motivy Terrible Certainty a Endless Pain blbě kreslil na penály a ryl do lavice...
...jinak za jeden z nejlepších obalů v metalu považuju Youthanasii a Odpočítávání je také super...
Staré obaly KREATOR ("Pleasure", "Terrible"...), stejně jako zmiňovaní MERCYFUL FATE ("Don´t Break"...) a samozřejmě KING DIAMOND ("Fatal", "Them"...) jsou skvělé i dnes. A přiznám se, i kdyby na nich byly vážné nedostatky - jsou stejně nedotknutelné díky důležitosti hudby, kterou halily....a díky zamáčknuté pamětnické slze :-) ...i když ti koně na "Abigail" :-):-) to byla pecka už tehdy :-)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek