Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
koscj: já nevím, já tyhle metály pro složitý mladý a jednoduchý starý mladý neznám...
Protestujem!!!
MESHUGGAH nie je djent. MESHUGGAH je MESHUGGAH!
bizzíku, to jakože tuhle slátaninu obhajuješ?
List of djent bands
After the Burial
Animals as Leaders
Born of Osiris
Meshuggah
A Life Once Lost
Periphery
Sikth
Tesseract
Textures
Veil of Maya
Vildhjarta
vetsina nejznamejsich djentu tady ma recku, ne ?
bizzaro: neviem ti odpovedat, najprv mi napis zoznam djent kapiel...
to bizzaro
tvl, tady se pouštěj do diskuze?! Mezi vy*ebanci jako je vike! Máš rozum :) Taky mne to sere!
djoint ? to ted huli vsechny hispster, free a kewl deti, ne ?
slyseli autori recenze nekdy djent?
k8a
Preco hned tak agresivny pristup?:)) Jasne, ze ten styl neni rovnaky jak Attack, aj ked tie ciste spevy su fakt podobne zle:). Chcel som trochu vyprovokovat Dillingera k plamennej debate, neber ma tak vazne:)
@ Ricardinho: Házet The HAARP Machine do jednoho pytle s věcmi typu Attack Attack! ??? Fakt by mě zajímalo jaký fet ti koluje v žilách...
@ Dillinger: To bude asi tím že JfaC je především death metal (ačkoliv modernějšího střihu) než cokoliv jiného co je nyní IN.
Jasne, ze dali víacej zabrat ked kazdy saso dnes robi ten prijebany "kungfu kickbox" mosh pit:)) Vacsina serioznych kapiel radsej hned upozorni, ze v ramci zachovania kultury chce klasicky circle:)
.... končím debatu ....EMO ??... whatta fuck?.... zazil som moshe na Job for a cowboy napriklad...a uz len na BMTH alebo devil wears ...dali viacej zabrat:)
Dillinger
V pohode, sak ked sa ti to paci. ja ti to neberem. Osobne neznasam "kapely" ako Asking Alexandria, Attack, Devil wears prada a podobne emo, ale proti gustu...
PS: neviem ci niektori z tych 15 rocnych 50 kilovych sasov co chodia na taketo veci niekedy zazil poriadny core mosh pit, skor asi nie
ricardinho : ...neviem co ma djent/progress s crabcoreom ale budis,nechapem preco by mal byt Haarp machine vobec prirovnavany ku homocoreovym kapelam,jak si to spajate do takychto suvislosti je normalne genialne:D ....a prvy album attack attack! je proste chytlava komercia, neni to moc o hudbe ale skor o zabave;..jak asking alexandria a podobne vecicky... najlepsia hudba na moshe;)
ze by ivan lady gagasparovic ?
nemyslim, ze je to fake.
a navijak s predplatnym casopisu udice vyhrava radalf ?
naozaj existuje PROTOZE se o ni zminuje vela umelcov = teda ty jsi skutecny titan argumentace, aristotelovsky logik par excellance, duvod, proc jsme se vyvinuli z opic, fantasticke, naozaj.
Akože neviem prečo si robíte srandu z iluminátov, ked táto sekta naozaj existuje, pretože inak by sa o nej nezmieňovalo toľko umelcov vo svojich piesňach a haarp mašina je reálna
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Vložit diskusní příspěvek