NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
:DD
Chybí ti tu zde Manowar ty zkundychlupe!
Rád bych ještě upozornil na některé desky, které tu zatím nikdo nezmínil:
Yurei - Night Vision
Stagnant Waters - Stagnant Waters
Blutmond - The Revolution Is Dead
Hail Spirit Noir - Pneuma
Dissona - Dissona
Quadrivium - Methocha
Self Spiller - Worms In The Keys
Furze - Psych Minus Space Control
De Profundis - The Emptiness Within
The Levitation Hex - The Levitation Hex
Svartidauði - Flesh Cathedral
Secrets Of The Moon - Seven Bells
The Project Hate MCMXCIX - The Cadaverous Retaliation Agenda
Liberteer - Better To Die On Your Feet Than Live On Your Knees
A Million Dead Birds Laughing - Xen
Behold The Arctopus - Horrorscension
Dysrhythmia - Test Of Submission
Kong - Merchants Of Air
Diskord - Dystopics
Ørkenkjøtt - Ønskediktet
Diablo Swing Orchestra - Pandora's Piñata
Akphaezya - Anthology IV: The Tragedy Of Nerak
Stolen Babies - Naught
Germ - Wish
Rome - Hell Money
Přiznávám, že většinu z nich nemám ještě pořádně naposlouchaných, takže si netroufám říct, které z nich budou patřit k tomu nejzajímavějšímu, co v loňském roce vyšlo.
U Stealing Axion se mi líbí, jak spojujou starou školu progu s tim novým djent balastem, ladí to suprově a občas udělaj něco, na co si ještě nikdo před nima netroufl. http://www.youtube.com/watch?v=4GXfiE0-LMw
Jejich problém je, že pro hodně lidí znějí naživo i z desky vokály falešně, i když falešný nejsou - prostě zvláštní barva hlasu, intonace.
Nejvíc sem asi ale poslouchal Skyharbor z loňskejch djent desek. Samozřejmě Uneven Structure pořád dost top, škoda že nevyšel ten koncík.
1998=2008 :-)
thorn
veru tak
a s jinym zpevakem
ne obliviscaris by boli "nadej" v roku 1998
a nezabudnize na ne obliviscaris -portal of i. velka nadej z australie.
... uz len tak do poctu pisem :-).
presne tak...
No tak na to už sa čaká hádam viac ako recku dosky jednej nemenovanej kanadskej art rockovej legendy.
a co este len LUNATIC GODS?!
ale najviac ma zaráža,že klenot domácej scény s novým albumom zostal zabudnutý...FORGOTTEN SILENCE...
Tak to je neuveriteľné.
A jeste jeden postreh... vetsina redakcniho top a velka cast osobnich zebricku ma na MP recku...
jenage //;=] diky...
vike: jony ma zebricek v arene ;)
Ale to je jasne minoritné tie tipy kámošov, toto si uvedom.
Mne spise mrzi, ze Thornuv zebricek je tak kratky (ty jeho veci shodou okolnosti mam naposlouchane hodne) a zajimal by mne treba Jony nebo Dreckus (u nich jsem vzdycky objevil pro mne nezname/pozamenute vyborne veci)...
No ale každopádne umiestnenie Cattle Decapitation mimoriadne potešilo.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Vložit diskusní příspěvek