NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ja som sa Lanu dlho snazil ignorovat s tym, ze ide len o dalsiu tuctovu umelinu, ale neskor som si musel priznat, ze sa mi jej piesne jednoducho pacia. Je to moc prijemne a jednoduche, ale nie primitivne. Ak ma radiovy pop pre dievcatka zniet takto, tak potom sa skutocne nemozem stazovat.
A myslim, ze Lana ma moc fajn hlas. Konecne nejaka spevacka v americkom mainstreame s kultivovanym prejavom a bez vokalnych manier Ch. Aguilery, ktorej opici vreskot sa nazivo neda pocuvat.
Zrovna náhodou jsem na Lanu před pár dny taky narazil když to album zmínil Warrel Dane ve svým top 13 alb roku 2012. Pop absolutně ignoruju (ikdyž pravda, The Unforgiving od Within Temptation se mi líbí) tak ty 4 songy co jsem slyšel se mi dost líbili. Hlas má pěknej (živý vystoupení jsem nehledal), hudba je chytlavá a ani nezní primitivně, Lana je sexy, co víc od popu chtít? ;)
Tak zas az taka priserna nazivo neni. Slovo tragicka mi pride prehnane, skor nevyrovnana. Videl som aj zaznamy, kde spievala dost slusne. To dievca sa este potrebuje vyspievat. Chybaju jej skratka koncertne skusenosti a je nervozna, ked ma vystupovat pred velkym publikom. Nebudme na nu az tak prisni.
zpěv živě tragický je, ale na desce tedy rozhodně nikoliv
Meresz
No nehovor mi, ze by si ju neskusil:) Jej hudba íde uplne mimo mna, ale akosi v tomto smere ziaden konflikt zaujmov nevidim :-p
a ešte k tomu ani pekná neni
Lana - no, nic v zlom....ale v zivote som nic nudnejsieho nepocul.. Tragicky spev a neskutocna nuda... Hudba, pohoda...ale ten spev. Neskutocne ma to irituje...
Furt se aspoň uměl líp střelit do hlavy, než tenhle korejskej dement.
jo? Smells like teen spirit ma falesnej rev, ctyri powerchordy a dva dalsi tony + text kterej nedava smysl.
Joooo, to bejvaly casy skutecny kultury!
Alespoň vidíte, jak to šlo do prdele s tim světem.
psy
Podla mna Psy s jeho gangnam style to vyhral... Tak ako rok 1991 charakterizovfaala smell like a teen spirit tak rok 2012 bol v znameni gangnam style
kurnik, ten Andy Scott je ovsem vytecna vec
Chybi vam tam nejvetsi pecka minulyho roku gangnam style HAHA
Tak
Lana je šidítko. Zivě je to tragické, rozhovory s ní taktéž tragické, ale to album jako produkt je dokonalé. :)
ne "tak", ale "mit"
jo a Chromatics je neco, co budu poslouchat az mi bude 50-60 - az budu tak volvo, dve odrostle deti a budu se se slastnym mhourenim divat, jak promujou na vysoke skole. A taky uz budu mit horsi usi, tak mi treba nebude vadit ta hajtka navozujici pocit, ze se vam prochazi moucha po usnim bubinku
Album od Lany není špatné, souhlasím s občasným natahováním stopáže. Nicméně když jsem koukal na nějaká live videa, tak jsem z toho málem dostal kopřivku jak je to hrozný :-)
palce hore za článek, jen houšť :)
No pre mna je najvacsi top urcite Black Radio od Roberta Glaspera :) A fajn bola aj nova vec od Marcusa Millera. Oproti tomu Mike Stern skor slabota.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Vložit diskusní příspěvek