Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dost si toho i půjčili, to je fakt, navzdory tomu byli ale i velice invenční (Rain Song!) .. co se metalu a LZ týče, třeba Baby I'm Gonna Leave You zní (podle mě) jako nějaký proto-metal.
Ad Pink Floyd - já zase nechápu obsesi ohledně této skupiny :-) holt každý má to svoje...
A čím že se tam Zeppelin ohlížejí:)? Ti se ohlížejí/li spíš co nebo koho by zase kde vykradli a co si půjčili.
Nechápu obsesi Led Zeppelin. Obsesi Pink Floyd - tu už jo.
koscj - [25.5.2014 18:15]
Jo Koscj, do jednoho článku se nevejde všechno, i kdyby jste - stoje na hlavě - rozkrájeli, proto ten smajlík, jinak se mi Led Zeppelin vybavili při těch Pink Floyd, no až po odepsání příspěvku jsem si všiml názvu článku - 13 METALOVÝCH alb... - nicméně zase ti Led Zeppelin se po metalu alespoň ohlížejí, zatímco Pink Floyd k němu stojí vyloženě zády.. ale jinak dobrý článek zase jako
a co
rush - fly by night? konkrétně rivendell 8-)
vike - [25.5.2014 18:38]
Prave preto, ze mevedeli, tak sa tam nedostali...
ještě toto :ú)
http://www.ulozto.cz/xo1C4jS/cert-jim-pisne-stredozeme-rar
Btw prvni jste meli/mohli jmenovat Burzum, protoze proti tomu je rada jinych jen teplousske elfi kvikani //:=]
... vedi, kdo a co jsou zac Insania //:=]
Boovol - [25.5.2014 14:55]
"chyba" tam viac veci, ale pocet albumov bol limitovany
inak led zeppelin a rush tam povodne byt mali...
O R K R I S T ! :p
Nefunguje odkaz na Gnome. A chybí vám tam Led Zeppelin :-)
já mám na prvním místě "Olden Domain" od BORKNAGAR. Nemyslím tématicky, ani názvy, ale atmoškou - LOTR sem začal číst přesně v době, kdy toto CD vyšlo, díky recenzi M. Lukáče sem si jí hned běžel koupit a pouštěl sem si to k četbě té knihy. Nádherně se to propojilo, dodnes si pamatuju jak sem poprvé četl to nepodařené zdolání Caradhrasu a k tomu mi hrálo tohle mrazivé CD, dokonalost.
Na druhém místě je "Sign of the ravens" od MITHOTYN, ke kterému se váže identický příběh (i stejný recenzent), točil sem je na střídačku.
Reapere fráze v uvozovkách,nadsázka, říká ti to něco?:)
Pro mě je Minas Morgul album, které mi svoji atmosférou lépe ladí k tomu, co se snaží říct a vyprávět, než Stonghold.
:)
Jeden Pytlík
jaka je jednotka mereni atmosfery podle Tolkiena?
Od Summoning bych dal jako příklad možná album Minas Morgul, tam i atmosféra je víc "Tolkien", ale jinak souhlas pěkný výčet
ako som to cital, bal som sa, ze na Summoning nevyjde, ale predsa len vyslo pred koncom :)
Cirith Ungol!
Příjemná procházka, díky. Abigor rules:)
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Vložit diskusní příspěvek