MOGWAI - The Bad Fire
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Napisat o 150 minutovom albume, ze je "bezcasovy" je velmi vystizne - kto ma na to napokon cas?! :)
Zrovna tahle deska mi, prozatím, přijde k Eliane Radigue snad úplně nejblíž.
Jinak ještě nezmíněný a vynikající (z toho hlukový spektra tvorby, ale ne tolik do Musique concrète (teda, alespoň tak některý jeho věci vnímám)) jsou od Drumma desky Land of Lurches a Purge.
A, pokud by někdo neznal, hodně zajímavá a "Drummovská" je deska Fall of Nature od Sutcliffe Jügend (krátká ukázka tady http://www.youtube.com/watch?v=Qp6UDNQe14Y ). Osobně mě to dost překvapilo a přijde mi to asi jako to nejlepší, co vydali.
Jste tak jini, vyspeli a vyzrali....
zrovna u nekterejch jeho nahravek jsem vazne premyslel ze si udelam vlastni edity :)
ty vysoky frekvence nedavam.. sice jsem tak trochu hudebni masochista, ale v tomhle fakt nenachazim zadny poteseni :)
(nejradsi mam kdyz nastoupi cca 10 vterin pekelnyho piskotu s o 10x vetsi hlasitosti po pul hodine konejsive drone plochy)
skus to este na psovi :)
Jinak na řadě nahrávek si libuje v naprosto pekelných vysokých frekvencích a imho ač na první zdání tahle jeho tvář se jeví o něco méně extrémně a spíše "akademická" než třeba noise Sheer Hellish Misasma, tak jde podle mého mnohdy o naprosto mučivý poslech :)
Je zajímavé, že i když si tyhle věci pustím do sluchátek (a je jedno jak nahlas), tak přítelkyně po chvíli začne trpět a vynutí si vždy ať to vypnu. Zjevně na ni tyhle frekvence nějak působí (podobný efekt mají nahrávky Rusella Haswella).
Impish tyrant
http://www.discogs.com/Kevin-Drumm-Impish-Tyrant/release/1950428
má víc věcí jako Sheer Hellish Miasma?
Tedy Imperial Distortion.
Ještě bych přidal Imperial Horizon do trilogie jeho ambientních nahrávek.
Jinak celá jeho tvorba je vynikající a doporučil bych i poznat jeho jiné tváře. Ať už nekompromisní noise (kultovní "Sheer Hellish Miasma"), vykuchaný Earth drone doom (pátý disk "Organ" z antalogie Necro Acoustic) a mix těchto tří poloh na albu "Relief" co vyšlo minulý rok na eMego, strašidelná power electronics spolupráce s Prurientem "All Are Guests In The House Of The Lord" nebo naopak "akademické" musique concrete ep "Crowded"...
btw je to jen moje zdani nebo je obal (chtenou) aluzi na klasicky ECM design?
napr. http://o.scdn.co/300/7e27bb0e788c75e30c0b51a6928c43cf18a79397
Elianie nepoznam, znie dobre, diky za tip :)
wow, tak recenzi na kevina drumma jsem tu fakt necekal :)
vyborna nahravka, dost podobna jeho Imperial Horizon.
jinak osobne jeho ambientni tvorbu vnimam celkem odlisne.. pro me je to minimal dost podobny napr tem ambientnejsim nahravkam Eliane Radigue (http://www.youtube.com/watch?v=bdE4rfXy4T0), i kdyz chladnejsi (doplneny o ozveny spis z industrialni sceny Archon Satani, Inanna,..)
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Vložit diskusní příspěvek