Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
čistá popičovka
Novy song
https://www.youtube.com/watch?v=MKCDMobDhrY
Znie to dobre
Ten decembrovy koncert v Prahe s Ulcerate a Gigan bude LUXUS!!! A zaroven skoda..
Ale občas aj neuvidí.
Staci kliknut na datum v kalendari, co vidis napravo a vidis buducnost:)
Zmieneny kalendar je verejny, ci nie? ;)
Inak, dufam, ze ten indonezsko-americky duel zajtra bude, snad sa kalendaru tentokrat bude dat verit:)
Technicky namakane brutalne pocuvanie, ale napriklad Human Mincer ma chytil o trochu viac. Inak, aby som povedal pravdu, prave tie nazvy skladieb a temy textov ma dlho odradzali od vypocutia a to ma inak vesmir, energia atd dost bavia. Podobne temy by som skor cakal od inak ladenych kapiel, ktore vo mne evokuju pokus o nejake "inteligentnejsie" ponatie death zanru a to vacsinou vyznie bud ako tepla sracka typu Cynic alebo pretechnizovana umelina typu Necrophagist. Tie texty som cital iba povrchne, ale vyzeraju solidne.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Vložit diskusní příspěvek