INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Výsledek je, že příšerný vkus máte oba.
Ricardinho, teraz robíš to isté, čo tí "kokoti", o ktorých píšeš. Akurát na deathmetalovom pieskovisku.
Ricardino: Jestli tě jedna věta dokáže zdvihnout ze židle, potom ti nezávidím a fandím ti, aby jsi se z toho brzo dostal.. Aspoň jsi mi mohl poděkovat, že jsem ti dal záminku k vyjádření správného názoru na věc..
Ale Rudi, ved ty ako fanusik Six Feet Under vies, ze to tak nemoze byt;)
samozrejme, že majú ;)
Ja som tym chcel v podstate povedat to, ze je vela kokotov, ktori si myslia, ze ked pocuvaju DT, Cynic ci hocico inak "vyspele", maju nejaku osobnostnu kvalitu, ktora prevysuje posluchacov "agro":) S takymito srackami sa typek moze ohanat na pieskovisku:p
asi to myslel tak, že to nemusí vždy vyzerať napríklad takto
https://www.youtube.com/watch?v=Mvo29pCNIuI
Len ma tak zaujal ten termin agrooder od Pavliho:D. Mozno som koket, ale snad ide o to cí paci alebo ne:D. Ked je nieco agro, ale paci sa mi to, v com je problem:) Zivot je o inom chlapec
lol
????
tvůj hudební přehled bych chtěl mít, když vypustíš z pusy takovej bulšit. Stoner rocku je kolem plná p*del
Tahle kapela je důkazem, že správná rocková zábava nemusí vždy zavánět agroodérem. Dobrá práce.
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Vložit diskusní příspěvek