RIGORIOUS - Kingdom Unfold
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
tak co říkáte na ostravský koncert? Já si ho tedy parádně užil, byla to skvělá jízda, na kterou budu dlouho vzpomínat.
panteraj: Ty vole, sice děkuju za snahu za tip, ale..
Vždyť to je úplně jiná voda.. Ve všem.
Tak sa vidíme 10. januára v Rock café. Teším sa už teraz
Vidíš, to jsem nepostřehl, neotvírám všechno, ale jak jsem to slyšel, hned jsem si říkal, že to tady budou oslavovat, to bylo uplně to první co mne v první skladbě napadlo, tedy kromě toho, že je to hroznej shit.:-)
Už delší dobu tu mají recenzi (9,5/10). :-)
http://www.metalopolis.net/art_reviews.asp?id=6822
Inter Arma se tu pravděpodobně budou líbit, za mě hroznej humus. Zaoceánská kapela co přechází z doom/sludge až do blackových poloh...
Tak u mě Blood Ceremony, In Solitude a Witchcraft výborní. Deafheaven mi přijdou dost přeceňovaní, ale poslouchat se to dá. Ostatní zmíněné kapely zatím neznám, časem napravím.
Co se týká stylového zařazení Blood Ceremony, ti bývají občas řazeni ke skupinám jako Devil’s Blood, Jess And The Ancient Ones, Purson nebo Jex Thoth a používá se pro ně většinou označení occult rock. Vycházejí převážně z psychedelického rocku 60. a 70. let, takže nějaké větší inovace nebo originalita se od nich moc čekat nedají, což mě osobně vůbec nevadí (If it ain’t broken, why fix it?).
Mimochodem, samotní členové Blood Ceremony ten svůj styl vidí nějak takhle (zdroj: Wikipedia):
Blood Ceremony’s style has been described by their label as “flute-tinged witch rock.” Singer Alia O’Brien called their style “heavy rock” and claimed that their distinct sound is the result of each band member having different musical influences. She cited late 60s/early 70s progressive rock as crucial to her inspiration. O’Brien cites Jethro Tull as her “very first, favorite band,” as well as Black Sabbath, Uriah Heep, Osanna, Pentagram, Witchfinder General, Electric Wizard, and Pagan Altar as having a major impact. Guitarist and songwriter Sean Kennedy cited “heavier Black Sabbath," 80s doom metal, and British folk artists such as Fairport Convention as influential. Kennedy calls Blood Ceremony a “folkier Sabbath.”
To ovšem byli nějaký "DOORS bez koulí", ne?:-)
Hm, mě se to moc nelíbí. Kdybys byl býval chodil na moje stránky, věděl bys to.:-) Ale proti gustu...
som to nejasne napisal.. posledny (!) Witchcraft mam radsej ako Graveyard, Graveyard je punkovejsi a celkovo spinavsi, ale Legend je na tom melodicky lepsie a ma strasne podmanivu atmosferu (Ghost House napr., odkazy na Doors a pod.)
Ano, i já mám Graveyard výš...zní totiž o dost zlobivěji (svým feelingem punkověji) než metalovější slušňáci z Witchcraft.:-)
toz mna to berie dost, fajna carodejnica + kopec dobrych, ale v ziadnom pripade nie novych napadov.. ale mne berie dost aj posledny Witchraft, viac nez posledny Graveyard, zatial co vacsina to ma zrejme naopak:)
Ano, trochu to šlo do Jethro Tull, bylo to úmorné.:-)
Blood Ceremony hodne v pohode, akurat, ze to nema s metalom nic spolocne:)
Četl jsem nějakej z řady shrnujících žebříčků metalových alb vydaných v roce 2013 a ta Sabrosa tam byla, ještě jsem neměl tu čest. z věcí co jsem neznal tam byly poslední alba od těchto kapel: Inter Arma, Earthless, Blood Ceremony, In Solitude, Windhand a Deafheaven, a kolem nich samosebou řada známých nahrávek známých kapel, zatím jsem z toho slyšel jen Inter Arma a Blood Ceremony a obě za mne - sračka.:-) Jo už vim, to byla Top charts 2013 v kategorii metal časopisu Rolling Stone, takže výpovědní hodnota veškerá žádná.:-)
tiez prihodim jednu:
http://www.metal-archives.com/albums/Jex_Thoth/Blood_Moon_Rise/372977
zatial viac ako SubRosa
SubRosa
Tak nevím, kde to prdnout, ale když se tu o téhle chásce nepíše..
Minule víc než dobrý, a teď.. Nějaký názor?
http://subrosa.cc/discography/
Recenzi není vlastně co vytknout... Snad jen to hodnocení bych o bodík/bodík a půl popohnal směrem nahoru. Každopádně KYLESA naprosto přesně ví, co, kdy, a jak nám dávkuje/servíruje. Moudré, že? Výtečná chuťovka, respekt... Oni se prostě těch špinavostí nebojí a jdou si tam, kam to právě potřebují.
no pro mě je pořád nejlepší hned první album Kylesy, Static Tensions přineslo největší hitovky, Spiral Shadow mix dobrého i špatného a tohle je zas něco jiného - zasněně syrové, dobré :)
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.
Čekal jsem možná trošku větší tlak, nazvučení nahrávky je totiž vzhledem k žánru poněkud vzdušnějšího ražení. Kompozičně však máme co dělat s kvalitní náloží disonantního death metalu lehce ve stylu GIGAN. Američtí debutanti však rozhodně nezklamali!
Švédové se na svém debutu zeširoka rozkročili z blackových základů, přes death, symfo-black až k post metalovým variacím. Jen je toho občas až moc naráz. Deska je prima, ale víc se těším na pokračování, až si utřídí myšlenky na své další směrování.
Vložit diskusní příspěvek