Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
autor má deset bludišťáků z deseti a jednu projížďku na létajícím kole jako bonus k tomu!
Crust : jo, mýho taky :-)
jj totální kvlt článek
legendary!
tahle recka je součástí mýho dospívání :) těžko ale říct, jestli Loužovo ódy na Alexiho božský klacek na mě měly pozitivní nebo negativní vliv
Dufam,ze ano :)
dúfam že nie :))
Dotaz na Loužu: Nebude časem recenze i na Hatebreeder?
Vážne kvalitný článok :D
A pekný komentár od DW.
Tenhle článek krásně zobrazuje dobu, kdy se toho ještě moc o metalu nevědělo, jelo se tu pár kapel, víc jich znali jen redaktoři, nebo underground nadšenci, děcka poslouchaly šmouly a život byl fajn. Žádný Slipknot hypy, žádný zástupy SOAD temňochů.. hezký časy. I ti COB tehdy ještě hráli tak nějak normálně. V rámci možností..
Bomba
Perfektní album, ale ta recenze je nejlepší, jakou jsem kdy četl. Ještě teď, po 7mi letech se mi vybavila slova: "Božský Alexi bičuj můj zad strunami svými a klackem svým božským bodej skrze tělo mé nuzné..." Naprostý nářez!!! Díky Loužo.
metal god(s)
COB jsou proste nej kapela co znam, moc se mi liby tenhle krasy bodomu opevujici clanek
Super songy jsou treba next in line a war heart
Nuž, mne sa najviac pozdával výkon hráča na bicie. Inak mi počúvanie debutu ChoB neprišlo príliš zaujímavé... Bodaj by to po tých 9-tich rokoch bolo lepšie, keby som si to dokázal vypočuť...
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Vložit diskusní příspěvek