NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
"ten rastafarian za mikrofonom co utiekol od neboheho Boba Marleyho sa tam imidzovo hodi asi tak ako nosic bielych ideji od Orlikov"
takže hodí, alebo nehodí? som zmätený
m4xp4yn3
Suhlasim s m4xp4yn3 skoro do bodky, len by som dojmy s Misanthrope vymenil za FILELDS OF NEPHILIM.
MESHUGGAH nepocuvam od chaosphere ale nazivo je tento drtic kosti skutocne skvely a napriek tomu ze ta hudba mi uz davno nic nehovori, live performance ma moje tazke uznanie.
K AMORPHIS by som dodal, ze ten rastafarian za mikrofonom co utiekol od neboheho Boba Marleyho sa tam imidzovo hodi asi tak ako nosic bielych ideji od Orlikov. Inak standartny koncert.
CARCASS ubil absolutne prehuleny zvuk. Hlavne kvoli vybudenemu vokalu Jeffa W. ( zosik nesmie byt silnejsi ako bedne, Mr.zvukar ! ) a prehulenej gitare Billa S. , skratka zakladajuci clenovia kapely mali az prehnene velku protekciu na mixpulte. Ta druha gitarka tam bola viac menej do poctu. Pri prvom vystupeni na Brutal Assault v 2008 s M.Aamotom to bolo zvukovo o dost lepsie vystupenie, hoci teraz potesil patologicky doraz na album Necroticism
"I přes to je o celkem příjemnou thrash/deathmetalovou rubanici, která je pokračováním oldschoolové devadesátkové legendy zvané MASSACRA."
Túto vetu o LOUDBLAST keby mi niekto vysvetlil, ďakujem.
OBSCURA - Zvukařem pohřbené vystoupení bez šťávy. Kytary namísto řezání jen tak šolíchaly, pro kapelu klíčová baskytara nebyla téměř slyšet. Nejlépe to ilustrovala skladba "Anticomsic Overload", na albu její energie vyráží dech, živé provedení znělo zcela neškodně.
HYPNOS - Ale jo, koncertní forma téhle kapely je přesvědčivá.
MISANTHROPE - I přes velice kolísavou úroveň repertoiru mám pro tyhle dekadenty slabost. Jejich nasazení a zaujetí pro věc je nakažlivé, kapela si užívá každou minutu vymezeného času, což v závěru Phillipe de l'Argilière korunuje vychrstnutím šampíčka na vlastní pleš.
PRO-PAIN - Sympatičtí strejdové, ale jejich hárdkór je rutinní, nudný a nepříliš energický.
FIELDS OF THE NEPHILIM - Hodně se o nich mluvilo, mě však jejich set nechal naprosto chladným. Vyjma legračních kostýmů na mě nazanechali sebemenší dojem.
MESHUGGAH - Nepatřím mezi pravověrné worshipers, takže jsem se přišel podívat spíše ze zvědavosti. Meshu mě zastihli naprosto nepřipraveného; nějak jsem se automaticky domníval, že jejich koncerty jsou hlavně o počítání a obdivování sehranosti toho obrovského stroje. Hovno. Meshuggah naživo jsou dokonalá hudebně/světelná performance, kterou je nutné vidět z blízkosti, abyste v zorném poli nemělii nic než stage. Rázem se ocitáte v jiném světě, obklopeni rytmickým zvukem, jehož ultra-agresivitu podporují nachlup sesynchronizované stroboskopy. Bylo to hypnotické, gradující a hrozně intenzivní, pro mě nečekaný vrchol festivalu.
IN FLAMES - Tuhle kravinu jsem odkoukal z dálky, vybaven předsudky o plytkosti aktuální tvorby kapely. I přes pár světlejších míst můj názor zůstává stejný + A. Fridén byl místy dost na facku (nohou).
AMORPHIS - Nehledě na neznalost studiové tvorby jsem si finy užil. Po neustále na něco si hrajících IF mi nabídli uvolněný melodický koncert.
CARCASS - Přes sympaticky sedlácké vystupování Jeffa W. mě Carcass nenadchli jak jsem čekal. Zahráli dobře, pecky z Necroticism neztratily nic ze svého kouzla, ale životní zážitek se nekonal (nejspíš ze stejného důvodu jako o den později při koncertu Ihsahna - zvuk nízko laděných kytar postrádal středy, tím pádem zanikly všechny nuance a "ven" šlo hlavně basové prasení a bzučení).
OVERKILL - Když už neaktuální, úsměvné retraření, tak alespoň takhle. Bavilo.
CULT OF LUNA - Slyšeno pouze jako soundtrack k podblácené cestě tmou ku stanu a usínání. Lepší ukolébavku jsem si přát nemohl.
ATTACK OF RAGE - výborné vystupenie hneď tak po ránu :)
KATALEPSY - o niečo horšie ako predchadzajúca kapela,ale malo to niečo do seba
OBSCURA - ako nemám rad tieto metalové onanie, tak sa mi ich vystupenie celkom páčilo, pohodka.
HYPNOS - mal som iste obavy,ale tie boli po prvej skladbe hnes prec...velmi dobre vystupenie.
ORPHANED LAND - škoda toho dažďa, podla tych trroch songov co som stihol počuť by to bolo aj jedno z top vystupení.
MALEVOLENT... - pohodička, nepoznal som od nich ani jeden song ale ušlo to celkom.
MESHUGGAH - tak na nich som bol zvedavy, ale žeby ma to nejako extra uzemnilo to nemozem povedat.
IN FLAMES - štadionova pohodicka až na občas arogantne posobiaceho spevaka.
CARCASS - jedno z TOP vystupení na tohtoročnom BA, skvely zvuk, skvely bubenik a patologicke hitovky = vražedna kombinacia.
OVERKILL som vynechal, akosi ma treš medl naživo neláka, nsaď nikeedy inokedy.
CULT OF LUNA - zaujímavé, velmi zaujimave. Ich tvorbu moc nepoznam ale asi je čas to napraviť aj ked mam pochybnosti či ma to bude na albumoch bavit...uvidime.
Heh, ty si sa mi riadne trafil do noty...takmer so vsetkym mozem iba suhlasit :-)
ATTACK OF RAGE - vyborny grajndkorisko, aj zahranicni navstevnici sa nabazili
KATALEPSY - po prvych dvoch songoch ma to prestalo bavit, ale slusny technicky slam death metal
OBSCURA - nenechal som si ich ujst ani piatykrat, dazd postupne ustal, jedno z top vystupeni celeho brutalu, tychto super hracov caka este velka buducnost + najlepsi gitarista festivalu (Christian Muenzner - navyse hrajuci takmer bez prostredniku)
HATE - neskodna akordovka, trapne
ORPHANED LAND - kurvafix, tak ako som zmokol cez ich prve tri songy som snad nezmokol v zivote, urcite to bol teroristicky utok:)
MALEVOLENT CREATION - jeba jak svina, suverenne najlepsi growler na feste (to ako dlho drzal ten skrek, to bolo nieco neskutocne, je to pan)
MESHUGGAH - zohrani mozu byt kolko len chcu, ale ziadny zapamatatelny motiv; som rad, ze som ich videl, ale stacilo raz
IN FLAMES - boze, ten Fridex to je ale kus kokota - incident so zvukarom som nevidel, stacili mi tie jeho dementne prupovidky, odchod na pizzu
AMORPHIS - cierny kon festivalu, totalne ma odpalili svojimi melodiami (podobne ako minuly rok Paradise Lost), songy z noveho albumu zneli fantasticky (najma predposledna Hopeless Days - naaaaadhera)
CARCASS - hrali famozne, ale nejak extra na vjetvy som z toho nebol (asi zauradovala unava, premocene tenisky a opuchnuty kotnik po stipanci od metalu neprajuceho ovada)
OVERKILL - riadna bruska, skvely vykon nestarnucej thrashovej mrsiny
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Vložit diskusní příspěvek