THE FOREST FORGETS - Of Wind & Willows
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Karpatske chrbaty boli pocuvatelne ale urcite nemam zaujem ani o nejaku nahravku ani o dalsi koncert. V kazdom pripade ma ale neprinutili ujst z dosluchu. suhlasim s recenziou, najviac rusili texty ktore mi pripadali viac trapne nez vtipne.
Prazsky vyber som nikdy predtym nazivo nevidel. akurat raz davno som videl film Straka v hrsti a ten ma vtedy tak zobral ze som si zohnal a dost dobre napocuval aj rovnomenny album. Zvysok ich tvorby ma ale uplne obisiel.
zvukovo pre mna OK. Hudobne to nebolo to presne to co som dufal ale nebol som ani sklamany. mozno najviac z toho ze spev Vilema Coka neposobil tak hystericky ako z albumu.
Najprv zahrali skladby z prveho albumu a po pauze sa preslo na druhy. ten som nepoznal a mozno aj vdaka tomu to pre mna nebolo uplne ono. Podla mna by koncert ovela lepsie vygradoval keby hrali albumy v opacnom poradi. Takto po par dnoch mi cela druha cast dost splyva dokopy, pamatam si hlavne podiovu show a nejake uryvky skladieb, nebola tam pre mna ziadna taka vyrazna hitovka co by sa naprve pocutie zaryla do hlavy.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.
Vložit diskusní příspěvek