INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ivoši, kde píšu, že jsem maxitvrďák :-) Víš hovno, co poslouchám, tak nesuď. Tohle je prostě kolotočářskej metal, kýč z toho čpí na sto honů.
Já nemám nic proti poweru, ikdyž mám rád spíš jinej typ hudby, a některý nejlepší power cdčka si občas pustím. Ale exituje tisíc mnohem lepších věcí, než Powerwolf...toť můj názor.
jako okay, ten singl je o dost snesitelnejsi asi nez treba ten angus mcfife ci co to bylo, ale i tak tenhleten druh cirkusu neni nic pro me..
Absolutní souhlas...
... s Ivošem.
Kluci
jsou holt maxidrsňáci.....
Tak se kluci drsní tak okatě nestyďte,že se vám Powerwolf taky líbí,na tom není nic špatnýho ;)
Na to,aby se komukoliv občas nějaká zábavná power muzika líbila,nemusí být ani návštěvník MoR,ani pupkatej,ani strup(co to jako je??),ani se cítit jako chlapák..
I kvůli podobným škatulkářům a "drsoňům",jako jste vy,mě české metalové festivaly pomalu přestávají bavit,to jen na okraj....
:-)
PinHead: Naprosto souhlas :-D už si živě představuju ty pupkatý strupy co zároveň brkají a plácají něco o tom, že kdo tohle neposlouchá ten není chlap :-)
"klobáso-festivalový,vizovickou slivovicí zalitý metal"
To je sakra nový hudební žánr,to by chtělo zanést do encyklopedie:DDDDD
Sorry, ale tohle fakt ne. Společně se Sabaton je to klobásovo-festivalový nablejskaný přeprodukovaný a vizovickou slivovicí zalitý nic.
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Vložit diskusní příspěvek