ORANSSI PAZUZU - Muuntautuja
Opravdu elektrizující dílo, při kterém mi vstávají chlupy na těle. Vlastně je to úplně debilní elektronický galimatyáš, ale ta atmosféra, ta atmosféra.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Bogy Depot byla ve srovnani s AIC strasna nuda, solovy Cantrell je nuda, solovy Cornel detto...
Cantrell byl a je moc dobrej, mam rad jeho solovky a byl jsem rád za comeback, byť bez Staleyho. Přeci jen jsem se však u Black Gives Way To Blue obával, že pujde o klasickou jednu comebackovou nahrávku, která, byť je výborná, tak stejně nikam nevede. Jsem rád, že se to nepotvrdilo :) Alici a Canterllovi fandím. A jelikož z grounge (post grounge) kapel toho moc nezůstalo, tak doufám, že Alice a třeba i Queens of the Stone Age dalé pofrčí. No a vlastně jsem rád i za to u pocené odpoledne před Metallicou v Milovicích kde jsem je viděl živě :):)
Jen jestli tema devkama ti nagelovani kastrati v divcich obleccich spise neco nemaskuji...
Už jsem na to přišel. To téma co dělá z jedněch (Sixx, Lee,...) v mých očích od malička bouráky a druhé (Weiland, Staley...) naopak jenom takové zoufalce není sport (i když by se to také nabízelo, ale není to jednoznačně úplně ono, není to TA věc, kvůli které to tak podvědomě mám a myslim, že nebudu sám), to téma je "ženy".:-)) Není pořádnýho rockera bez toho, aby nebyl ověšenej hromadou děvek.:-)
Hm, Chris Cornell ma nejake tie hrbolky na rukach predsa...
Prostě lidi jako Alice Cooper, Axl Rose nebo Nikki Sixx bych si dovedl představit zařazený ve škatulce s Keithem Richardsem a Iggym Popem (což je pro feťáckýho rockera nejvíc):-), ale Cobaina, Staleyho a Weilanda NE. To byly plačící špatně vypadající bábovky, ne rockeři a ikony!:-)
Možno to bude tým, že popri fetovaní stíhali aj športovať. :)
Zvláštní, že jakkoliv byl Layneho životní styl plný zakázaných látek, tak stejně jako jiné "grunge" závisláky jsem ho nikdy nebral jako nějakýho rebela/rockera/nespoutance prostě podvědomě jsem všechny ty Weilandy, Cobainy atd. měl vždy za bábovky, na rtozdíl třeba od všech těch Nikki Sixxů, Slashů, Stradlinů a Tommy Leeů - to byli bouráci.
Mená
Pomýlil som sa. Nikdy som nepoznal naspamäť členov kapely, len basáka. Píšem spontáne a okrem lídrov si si zapamätám ostatných členov kapely len zriedka. Nabudúce sa pozriem aspoň do wiki.
Aha, ja som zase nevedel, že tam bol aj nejaký iný Mike ako Inez...
Layne a Mike
Ako basák nosím v hlave Mike. Jasné Layne. Obidvom česť ich pamiatke.
2 IVAN: "Nebohý Mike" to bola nejaká Staleyho prezývka? ;-)
Mně se zas líbí ta depka na trojnožce:), přestože je to nejmíň METAL:)
Staršia tvorba?
Podľa mňa ich najlepšie abumy boli Dirt a The Jar of fies. Boli zo starších albumov výrezne najlepšie...najkomerčnejšie (tým mám na mysli, že piesne z albumov boli najhranejšie v TV a rádiách). Nové albumy síce nedosahujú kvalitou dva menované no sú vpodľa mňa výrazne lepšie ako astatné. Navyše DuVall je technicky výborný spevák a perfektne nahradil miesto po nebohom Mikovi. Ináč videl som ich naživo a môžem povedať, že z nich ide obrovské množstvo energie a sú naozaj fantastickí. Odporúčam.
přesně
Posledni dve desky AIC jsou fajn, celkem me bavi a je super, ze je kapela cista, ale autenticita a poctiva deprese z dob kdy kapelu tvorili zavislaci je pryc.
Já si zas myslim, že jsou spokojeni všichni - kapela, DuVall, firma i fans. Možná někde nějakej hnidopíšek ne, ale to už je jenom mikroskopická tečka nespokojenosti na té široké paletě uspokojení, jaké jejich hudba opět působí.:-) Jen málo kdy si to sedne, tak jak se to povedlo u AIC, u kterých bych řekl, že zněli vždy dost osobitě.
Znacku AIC naplnuji imo luxusne, jen mi pro to 'pouhe' naplneni prijde DuValla skoda. To tam mohl klidne odzpivat nejaky susny Superstarista a bylo by to vicemene stejny...
smajlík i po druhé otázce.
vike: Tak co od nich chceš? Co kurva chceš? Sezení v obýváku na gauči v županu s akustickou kytarou a občasné stříhání nehtů u nohou? :-) Chtěj hrát, tak hrajou, nejlíp jak umí naplnit značku AIC.
Opravdu elektrizující dílo, při kterém mi vstávají chlupy na těle. Vlastně je to úplně debilní elektronický galimatyáš, ale ta atmosféra, ta atmosféra.
Podzimní nápor zajímavých doom/death metalových nahrávek pokračuje. Tohle je jako návrat do undergroundu devadesátých let. Zastřený, špinavý zvuk. Kráska a zvíře. Hřbitovní atmosféra za bezměsíčné noci.
Další kapela se 4 křížky na krku a jen s několika málo řadovkami na kontě. Tato přichází po 20 letech a nelze od ní očekávat žádné novoty. Pěkně postaru zahraný thrashový sekec nabídne zručně seskládanou kolekci, která potěší a krev rozproudí.
Švédi stále chytajú za chvost svoj dávny majstrštyk "Deathrace King". Je skvelé, že hrajú, skladajú, koncertujú, ale tá fazóna spred takmer štvrťstoročia je proste nedostihnuteľná.
Daniel Cavanagh doslovne cituje svoju ex. kapelu a tento album je pokračovaním jeho poslednej tvorby. Jedná sa o príjemnú emotívnu a ľahko plynúcu nahrávku, ktorá síce nevybočuje z autorovej rady nálado tvorných albumov, ale tak nejak zahreje pri srdci.
PYRRHON svůj neortodoxně výstřední death metal plný vřískavé a disharmonické překombinovanosti možná konečně ukočírovali tak, že mi to začíná dávat smysl. Stále je to dost schizofrenní produkce na hranici stravitelnosti, ale tady již to dokážu ocenit.
Čím více "Absolute Elsewhere" poslouchám, tím více jsem přesvědčen, že tahle cesta není pro BLOOD INCANTATION tou správnou. Skladatelsky vysoce ambiciózní projekt, který však jako celek úplně nefunguje. Zatracování nezaslouží, oslavné ódy ale také ne.
Vložit diskusní příspěvek