INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
To je tebe ťažko vysvetliť, resp. fakt sa mi nechce, resp. fakt si otravný. :-**
Ozzman, podobnu reakciu som od teba cakal:). Osobne mi rapove frazovanie vobec nevadi, sak taky Madballik alebo ine HC veci si dam rad. Podobne v deathe hlavne US stylu je to frazovanie dost viditelne a vobec mi to nevadi. Slipknot, stary Korn detto, len kurva jaky ma zmysel na metalovy web stale jebat nejakych haphoperov?:)
Pre otvorených ľudí. Nič pre tupé palice so správnyimi hodnotami
Nechci se do nikoho navážet a říkat mu, že mu rozbiju hubu, jenom proto, že ty lidi na fotkách v článku nemaj džísky s nášivkama a pyramidy a vypadaj jako buzny, takže jsem ten článek jen tak zběžne prošel a zítra, až pomine okouzlení z piva Gambrinus, jak kázal Spark, nové číslo dnes v prodeji, spoustu zajímavých informací, tak si ten článek přečtu, protože vím, že zdání klame a stejně tak já můžu někomu připadat jako ožralá mánička, takže ty chlapy můžou dělt výbornou hudbu a nerad bych o to eventuelně přišel jenom proto, že jsem tupé a omezené hovado.
Kurva chalani, co je toto za sposoby?:). Na jednej strane kvalitne clanky jak vcera o Sparku a hned vzapati takyto brak:). Neberte ma zle, necakam tu len metal, ale kto z redakcie tam kurva furt pretlaca opicakov jak teplakovy Earl a Run the Jewels?:) Toto fakt uz pre koho?
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Vložit diskusní příspěvek