Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na Death Karma som úplne zabudol. Jeho vinylová verzia je dokonalá.
Nebo EP Death Karma, kde hrají Vlad i Coroner.
Okrem spomínaného Inferna by som určite doporučil aj novinku Silva Nigra - "Bible bolestných nářků", Algor - "Hierofánia", Korium - "Do komnát večnej zimy" a Evil - "Legenda neskrotných živlov".
Skvělá deska, bezesporu. Celkově dobrý rok pro český black.
...
Po skoro roční krizi, kdy jsem nemohl žádný metal ani slyšet, se vyloupla tahle deska a já se do ní zbláznil! Fantazie! Jsem moc zvědavý s čím se chlapi ukáží příště!
Na poslední Inferno si tu někdo posvítí a nebo to je stále nežádoucí kapela? :-D
http://agoniarecords.bandcamp.com/album/omniabsence-filled-by-his-greatness
Naozaj skvelá a vysoko nadpriemerná doska. Nebyť toho, že minulý rok vyšiel aj debut Triumph, Genus, určite by v mojom domácom Česko - Slovenskom BM rebríčku obsadil úplnú špicu.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
Vložit diskusní příspěvek