Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Metalmanii ještě pamatuju, znamená to, že jsem starej? :)) jinak novej design byl ze začátku sice trochu šok, ale nevypadá to zle :)
http://www.webarchiv.cz/konspekt?&category=9&page=1#resources
Je tam ale Abyss...:)
Jé, pan šéfredaktor ve výslužbě, služebníček, služebníček, pane kolego.
どうもありがとうミスターロボット
10 let? boze, to uz jsem teda pekne starej...nastesti darkmoor je porad lehce starsi ;-) tak at se vam, kuciii, dari i dal...
Zemřel kytarista Selim Lemouchi z The Devil's Blood. :-(
R.I.P.
Martin L. : Jo, ten Pařát jsem měl v ruce, ale jen druhý díl. Fanziny sledoval ještě nějaký článek v Rock and Popu snad někdy z devadesátých let, ale to jsem v ruce neměl.
Je to on, dostal sa myslím cez 50 vydaných čísel.
Podrobne spracované ziny minimálne dvakrát vyšli v Pařáte, robil to prevažne Oliva, takže prinajmenšom archivársky bezchybná práca.
MetalBreath je tusim Třemošná u Plzně, ne? LAS chvili vydaval i nejake desky, Breath of Doom, Asmodeus, Dying Passion...
Ziny by bylo dobré hlavně umístit někam na web. Kdysi tohle udělal Chuck se svým výborným zinem Total Fuck, ty stránky už ale nejedou. Něco málo a spíš náhodně je na UlozTo (pár čísel Darkness Actual a něco k tomu) a jednou za uherskej rok nějaká stránka z toho či onoho zinu na stránce příslušný kapely, která tam měla ur-rozhovor.
Mám v krabici taky asi dvacet Metališť, Actualů, Metal Broomů a R.I.P.ů, ale hodně toho chybí...
Mimochodem, Metal Broom, to je prvotiny Shindyho z Adamova, R. I. P. vycházel v Mnichově Hradišti pod Zdenkem Svatuškou jako zin a poté se na pár čísel transformoval do 1st class magazínu s maximálním materiálem (rozhovory Satyricon,Immortal, Emperor,... zkrátka taková ta špička) a byl veden z Liberce společně s distrem těch severských nahrávek. Riff Raff taky nevyšel nějak extra mockrát a kromě zahraniční scény (měly tehdy neuvěřitelně dopisovatele z Německa, co vymetal koncerty venku a dělal i rozhovory, tehdy to znamenalo NĚCO) se orientovali hodně na Dejvice, odkud psali. Total Fuck jsem zmiňoval, ten byl hodně dobrej, nejdéle vydržel snad MetalBreath z Plzně. Bylo toho X, ale zrovna tyhle jsem znal.
Když už je řeč o zinech, tak připomínám Metaliště. Krása, základ všeho. Dodnes ty sešity doma hýčkám.
http://www.metalopolis.net/art_reviews.asp?id=1241
Psychotici sú aj tu. Ešte by to chcelo aj nejakú spomienku na Sanctuary.
Taky gratulace od sporadického čtenáře. A propos, když už byly zmíněny ty papírové ziny, nešel by udělat malý retro průřez toho nejzajímavějšího, co tu kdysi mezi lidmi kolovalo? Kdysi jsem si kupoval malý černobílý Riff Raff zin, byly tam zajímavý informace k tehdy ne moc známým kapelám, namátkou Chronical Disturbance, Psychotic Waltz, z našich třeba Detrom, J.I.P. Dobrej byl i zin R.I.P, vydával ho nějaký Zdeněk Svatuška z Mnichova Hradiště, později i v barvě....
samozřejmě, pamatuju ještě starou metalmanii, na MP jsem strávil dekádu, jeden z mála webů, co mám denně puštěněj takhle dlouho :o))
myslis to uprimne??
sakra to to letí ...10 let, granulace :o))
Taky gratuluju k výročí, není to žádná sranda tolik času věnovat intenzivně nějaké záležitosti víc než deset let. Takže klobouk dolů a držím palce nadále...
Trochu jsem to opustil i proto, že jsem měl rok jiné starosti než trajdat po pivovarech, ale až se naskytne nějaká příležitost, rád oživím.
uz mame cas iba na chlastanie...
mne tu chýbajú tie pivárske výlety, články o pivovaroch, ktoré boli super.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
Vložit diskusní příspěvek