Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
..u mna Sparta...dik netypickemu vyuzitiu "dychov"
Ono ak by urobili tento album o 7-8 skladbach tak je to znesitelne!
Hill 3234 to je jediná píseň co mě bavila,zbytek trapný.
Valecna tematika
Tak ono to chce urcite si s tim pohrat a pak se to necha (viz. Bolt Thrower nebo Marduk), ale když to chrlíš jako rohlíky v pekarně, tak je to těžký. I kdyz je fakt, ze pro mne ty texty tak dulezity nejsou a hlavni je pro mne jakasi kvalita hudby...
No a navíc ta válečná tematika je fajn třeba pro jedno koncepční album, ale postavit na písních o válce celou kariéru s osmi studiovými alby, to člověka dokáže rychle omrzet.
Neviem ci Sabaton po vzore Powerwolf,alebo naopak...kazdopadne obe kapely na poslednych pocinoch serviruju fanusikom niekolkokrat prezute, pretravene a znovu vyplute hudobne "susto" = nic nove,zabalene do pekneho produkcneho pozlatka
Nove album je uplne v pohode v ramci zanru, pri tych bonusovkach ale stratili sudnost.
myslim, že kvalita hudební produkce tu nehraje tak úplně prim. A to od debutu :D
Novinka svedskych bojovnikov neprinasa (opat) nic nove.
Polovica skladieb recykluje uz x-krat prevarene ich "vlastne"postupy,2 skladby uplny pruser,a ani vyber coverov tentokrat nebol uplna rana do cierneho
samozrejme kazdy si moze o power/speed metale mysliet svoje... ale vysledky predaja hovoria za vsetko, nova doska SABATON #9 World Top Charts, a z toho uz ucty poplatis!
http://www.sabaton.net/sabaton-enters-world-chart-top-10/
Chápu
celej power metal je nesnesitelně směšnej, nicméně tomuhle albu nemůžu upřít, že jako výplach, to funguje dost dobře. Chytlavý melodie jim jdou. Night witches, Resist and bite, Far from the fame ale i 7734 v tomhle ohledu fungujou jako máloco.
V rámci tuctuc metalu špička a když na ně nemusim koukat a jen mi hrajou v uších, tak mě občas pěkně nakopnou.
TOM : presne tak, preto som nehodnotil a zbytočne nezhadzoval hodnotenie kapely. Manowar mám rád, Louder Than Hell je u mňa klenot, pekné spomienky.
david.ch: A co máš proti Manowar, ty šuligaťo? Šak sů dobří jak sviňa! Mám od nich všeckých sedum desek na kazetách.
Vy jste tady někteří mudrlanti, ať si každý poslouchá co chce ne ? Tak trochu porozumění.
V případě téhle kapely absolutně chápu, proč někdo nenávidí metal! Tohle je snad ještě horší než Manowar.
Winter : Mozna bys mel zmenit svuj nazor/postoj, protoze v zemich s vyhlasenym zoufalym hudebnim vkusem jsou prece Sabaton uspesni //:=]
Mozno pre niekoho zbytocna, ale pozicie v Top charts hovoria v ich prospech :-)
#1 in Sweden, #2 in Finland, #3 in Germany, #4 in Czech Republic, #6 in Poland, #7 in Switzerland, #11 in Austria, #13 in Norway
Pre mňa zbytočná kapela, preto radšej nehodnotím.
priamočiare, gitarovešie, bez symfo kudrliniek, tvrdsie ako predchodca ale stale čestne Sabatonovske s košatymi heroickymi vokalmi a citom pre dobre (aj ked uz p x-ty krat opakujuce sa) melodie. Po viac posluchoch by som este 1,5 prihodi
Naslabska vec: The Ballad Of Bull
Hitovky: Night Witches, To Hell And Back a v Cesko-Slovensku bude urcite dobre fungovat Far From The Fame
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Vložit diskusní příspěvek