Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Rozpolcený. Na jedný straně super "Immolation" pasáže, na druhý taky dost sterility a bezduchosti. Ale úplně špatný to není.
nazory na novy album Ephemeris ?
Zrovna pár dní zpátky jsem to slyšel a hned jsem to zařadil do kolonky toho lepšího, co mi prošlo ušima. Hodnotit ale zatím nebudu, musím si to ještě aspoň jednou poslechnout. Díky za recenzi.
hell
já se musím s pochvalou samozřejmě přidat. Beneath sypou pěkně, ale nový Abysmal Torment mě dávají ještě trošku víc:)) Každopádně pěkná recenze a díky za ni!
Vďaka za dobré tipy, ako na BENEATH, tak za zmienku o SORORICIDE, tí ma doteraz obchádzali.
souhlas
Souhlasím se sokelssonem - jakmile se na Metalopolisu objeví recenze/report od Martina L., nikdy nevynechám :-))!
Ja som rád, že to niekto ocení. Len kiež by som mal menej času na vypisovanie tohto tu. Zvyšok redakcie holt tvoria šťastní ľudia, ktorí nemajú v robote také stresujúce pauzy, ktoré musia vyplniť aspoň nejakou prácu pripomínajúcou činnosťou.
Dobre napísané Martin.Dík za recku.Aspoň niekto drží metalopolis pri živote
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Vložit diskusní příspěvek