Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Slayer? Spíš Tom & Kerry band
Aneb co říká Lombardo o svém odejití:
https://www.youtube.com/watch?v=IPHjNG1m22I
..asi hej, človek holt musí stáť v strede - ale čo taký chudák Gary Holt v tom prípade :DD Ale za mňa výborný koncert..
Inak štvrtok vážne dobrý - vyhrali to klasiky. SUFFO - ako vždy neskutočne energický, úžasne natlakovaný Death metal. OBITUARY - jedna zo starých srdcoviek a naživo vážne skvelá záležitosť.
Já jsem na BA nebyl, ale u Slayer v Praze (+Trivium atd.) to bylo totéž - Kerryho jsem slyšel výborně, ale Jeffa skoro vůbec... asi to je jejich poznávací značka, ale člověk holt musí stát uprostřed.
Štvrtok nabúšený - Crowbar, Obituary, Suffo. Na vysmiatom tárajovi Mullenovi som sa neskutočne bavil, zaslúžil by si vlastnú standup comedy show :-D
Čo sa týka Slayer, tešil som sa na "best offku" v atmosfére pevnosti, ale vystúpenie bolo až príliš rutinérske. Vlastne u Slayer je to už štandard.
Súhlasím s Demonickom a výhradami k zvuku: stáli sme bokom naľavo od pódia a z Kingových sól sme nepočuli ani notu...
Slayer zahrali dobre ale pri tychto veciach si nedokazem pomoct:
- zvuk a to najme rozdelenie gitar na lava/prava. Nechapem prečo, kedze u ziadnej inej kapely som to takmer nepostrehol.
- Holt a jeho sola. Oproti originalu častokrát jednoducho iné..
- velmi čajový Bostaph! Snad najvacsia slabina setu. Tohto bubenika mam velmi rad, ale jeho vykon bol velmi čajovy. Pamatam si, ze minuleho roku hral s Anthrax ako zaskok John Dette a ten tam pomaly zbural svoju zostavu, pot, energia a podobne. U Bostapha mi to prišlo len ako nutna povinnost zarobiť si na účty....sice v dnešnych Slayer tak rozmysla asi aj zvysok kapely
- setlist. Sice hit za hitom, ale predsa mohli aj niečo z 90´ strihnut
hláška
Nejlepší hláška čtvrtka: Trevor Peres nemá rád sóla ;o)
Top čtvrtek
Tak čtvrtek byl pro mě kapelově nejsilnější.
Crowbar - super zahuštěná jízda, mňamka
Obituary - ještě lepší než sem čekal-deathové nebe
Inquisition - Mám je rád z desek, ale bál sem se,že to ve dvou nedají. Překvapení! Příval energie jako swině!
Slayer - potěšili, nečekal jsem bombardování Josefova, žádné vyhlazovací procedury, jen koncert legendy. Stál jsem se spokojeným úsměvem, že mi na BA hrají Slayer a že jim to šlape. Spokojenost.
ad OBITUARY, v roku 2005 hrali večer, v tme, bolo to perfektné, ale tento rok sa k tomu výkonu veru s prehľadom vyrovnali.
Stále parádna koncertná kapela.
Pro mě byl ve čtvrtek nejlepší trojblok Crowbar-Obituary-Red Fang...všechny tři sety byly prostě parádní. Lehce mě zklamali Slejá. Všecko bylo jakože v cajku, ale palici mi to rozhodně neustřelilo tak jako jindy. Určitě bylo skvělé je v Josefově vidět, ale asi jsem čekal větší bengál. Trochu mě mrzí, že jsem to po The Architects vzdal a přišel tak o Khold...nevim, proč musí hrát pokaždé jako poslední sakra:)
Přiznávám, je to moje srdcovka to ano, ale takových mám víc a nenadržuju jim protože mě naživo už nedokážou přesvědčit. Ale Obituary jsou naživo pořád špička a třeba v Abatonu v 2008, kde hráli s Holy Moses, to mě úplně rozsekali. Brutal je větší scéna a hrajou ve dne, ale i tak bomba! Už podruhé jsem je viděl na BA a myslím si zaslouží lepší čas!!!
pro mě OBITUARY veké překvapení, čekal jsme úplně něco jiného ale živě mě posadili na zadek
Obituary
Obituary pro mě vrchol letošního BA. Asi se mnou spousta lidí nebude souhlasit, ale já to tak prostě mám!
Jo a ještě něco. Řev Johna Tardyho je absolutním šílenstvím!!!
Se ti voe, to Tradyho háro fut dobré. :) A Rudi nekomentoval Slayer?? *odpadol*
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
Vložit diskusní příspěvek