NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Fakt dost hrozný zvuk,nová alba Melechesh a Carach Angren jsou zvukově také pěkné sračky.
vypocute na bandzone , dost mdle to je nic moc
Už chápu.
No, za mě zase nemůžu říct, že bych se v tom ztrácel, záchytných bodů je tam za mě relativně dost (teda, alespoň já je slyším). Ale jde o ten formát.
A zvuk je opravdu špatný - neomlouvá je, že "si to nahrávali sami", dnes to není o technice, je to jen a pouze o tom, kdo s tou technikou vynakládá.
Nicméně, kluci si to přáli takhle, tak si to nahráli takhle a proti tomu nelze nic namítat.
Co se týče mě, tak je to stejná zvuková sračka, jako to zvěrstvo od Fallujah.
Sundownem není myšlen návrat stylový, ale jednoduše nějaká oblíbená písnička, nějaký tahoun na albu. Ten tu chybí, stejně jako na albu minulém. Neřekl bych, že je zvuk odfláknutý, on se možná někdo i snažil, ale vše odpovídá tomu, že si to kapela nahrávala sama.
Očekávat na albu "Sundown" by byla kravina - kterou kapelu by bavilo do kola točit to samé, jen v x. variaci?
Problém není ve stylovém kolenotoči. Problém je v tom, že není rok 2008 a djent se totálně vyčerpal.
Nehledě zde na příšerný zvuk a odflinknutý obal (chápu, koho dnes zajímá fyzický nosič - nicméně, když jsem to rozbalil, provedení mi dokonale připomnělo polské pirátské kopie někdy z let 1997-1997).
Za mě špatný :o((
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Vložit diskusní příspěvek