NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
tak Price of Existence jeden z najoblubenejsich albumov, tymto dakujem Ricardinhovi ze mi tym otvoril branu do "pekla" :) inak ASP boli v official ozname od Nuclear Blast ohladom planovanych albumov na 2015, tak uvidime
je to dobré
mi se to líbí, je hodně kapel, deathcore, co hrajou něco podobného, ale Oceano je trochu vepředu, kdyby udělali nějaké zapamatovatelné refrény, je to špičková hudba,
ASP ťažko niečo vydajú keďže Hermuda odišiel k ofinkarom Suicide Silence. Storey, čo bol tiež poznávací znak, chcel zakladať nejaký shredcorovy projekt a odišiel tiež. Ale aj tak , po Príde of Existence som prestal ASP nejak významnejšie registrovať. Tak jak Whitexhapel po This is Exile alebo Oceano po Depths. Job For a Cowboy po Genesis tiež nič moc. Chvíľu bavil Thy art is Murder alebo Boris the Blade. Španieli Thirteen Bled Promises tiež v pohode, ale teraz už deathcore fakt len vynimocne. Tie blbostky typu Veil of Maya keď chce niekto nazývať deathcore v pohode....
Jasné, skladba je dobrá. Skúsim celý album, prípadne diskografiu kapely, ak osloví. Chlapi by už aj mohli pomaly vydať niečo nové ako pozerám... A nový Job For a Cowboy? Je to, samozrejme, iné než klasiky "Doom" či "Genesis", ale baví ma to.
Táto skladba je podľa mňa v deathcore max, je to založené na breakdownoch, ale tie sú tam nakombinovane, že to dáva fakt melodicku atmosku. Do toho fantastické Storeyho vyhravky a sóla, Hermida na vrchole. Na tomto sme si so Zombom na jeho byte dosť pri chlastiku zamoshovali:D.
Sa priznám, že nie, nepočul a možno aj hej, ale nezarezonovalo alebo som to len nepočúval dostatočne... Ja v tomto štýle poznám doslova len pár kapiel, jednou z nich je práve Oceano, ale odkaz od teba narýchlo, čo mi zneje v pozadí, znie zaujímavo...
Fuuu Misko, toto si nepocul?
https://www.youtube.com/watch?v=cr-zTwFnrPg
Toto bola moja naj skladba zopar rockov:)
Možno, Ricardinho, trochu primitívna otázka, ale čo si mal na mysli pod pojmom "Prisoner of War"? Som neporozumel, sorry...
Ja sa priznám, že mne ten Afričan na poste speváka v Oceano tiež nejako nepasuje vzhľadovo (ale to je len môj problém), ale vokál ma dobrý, to uznávam.
Keď sa na to pozrem z pohľadu súčasného deathcore, tak je Oceano fakt extratrieda. Len ten motív kde sa opakuje stále ten istý break down len v troch tempach je niečo čo ma už nebaví. Kde sú casi Prisoner of War, to bol čas keď deathcore niečo fakt znamenal, je to škoda. Ale to čo robí Oceano zaujímavým je fakt vokál, tie skreky OK, ale keď dá nigga poriadne hĺbky, je to masaker, škoda, že nie častejšie.
No. chlapci moji, tu s vami musim nesuhlasit. mne osobne sa novy Oceano paci, rovnako trebars aj Job for a Cowboy..
suhlas s reckou nove Oceano bieda , rovnako ako novy Thy Art Is Murder, novy Whitechapel, novy Job For A Cowboy
Rip, jasne, ale Sak to je aj dôvod prečo sa dnes vôbec hanbím priznať, že bol deathcore tak 5 rokov môj štýl number1:). Keď som po prvý krát počul Doom od Job for a Cowboy, potom Somatic Defilement od Whitechapel, chytilo ma to za koule:). Potom All Shall Perish do Price of Existence, to bolo to pravé. Títo rôzni kviliaci emo buznaci čo by kedysi bolo veľa označiť aj za melodicky emo metalcore a dnes deathcore, to hnus a hanba. Ten štýl je v troskách a je pravda ze v tomto ohľade sú Oceano fakt super vec
Chápu, Acranius a Ingested samozřejmě znám a tam se talčí pravda na pilu ještě trochu víc. Když to na druhé straně srovnáš s tím co se dnes běžně označuje pojmem deathcore (lecky opravdu líbivé melo bravíčkářské metalcory) tak je OCEANO o dost brutálnější.
Neviem ako to popísať, asi tak, že skús si vypočuť Vulvodyniu, Acranius alebo starý Ingested a myslím, že ten rozdiel uvidíš aj sám. Je to deathcore/slam/brutal death v jednom. Nehovorím, že Oceano je nejaká sragora ale sak aj napríklad o Vader či Sinister sa hovorí, že je to brutálny death metal. Ako prívlastok v pohode, ale fakticky mimo. Ja len,že Oceano ma od toho čo sa dnes považuje za brutálny deathcore asi tak ďaleko ako Sinister od Epicardiectomy:)
RS2: Prosím definuj mi brutal deathcore ... nebo počkej zkusím to sám ... vím lehce lajdácky .... je to něco brutálnějšího než deathcore? S prvky brutal death metalu? A ty to u OCEANA necítíš?
Tento deathcore sa toho najbrutalnejsieho deathcoru nedržal nikdy, odporúčam pozrieť o čom je žáner brutal deathcore, to len postreh k recke. Ináč, album slabý, Depths bol jediný normálny. Ale vo vodách černého deathcoru to musí byť extratrieda:)
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Vložit diskusní příspěvek