NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
I Surrender
:-))) Nebuďte na RAINBOWDEMONA zlí s takovým Nickem má na recenzování právo. Já osobně se už těším :-)))
...a ja že si s chuťou zaspievam "Since You´ve Been Gone" a on už je späť. Nesmrteľný, nezničiteľný, vrecenziáchpopičistručný RAINBOWdemon!:o)
S tenoristy se nevyjednává.
rd: Máš smůlu, navzdory tvým výhružkám NEBUDE Metalopolis zrušena!!!
Tak ty nám jako chceš vyhrožovat jo?
Za nedlouho přidam recenzi na Long Live Rocknroll-Rainbow
To Venca-Aktera skladba či skladby se ti z Difficult to Cure od Rainbow libí nejvice -mně I Surrender, Spotlight Kid,Freedom Fighter-jsou to dlemého nazoru kvalitní hard pomp rockove písničky
Daveyy: Já jsem toho od ní taky moc nečekal, ale mile mě překvapila. Jsou v ní skloubený všechny prvky RAINBOW. Sice už to nemá ten potřebný "drajv" 70. let, ale opravdu není vůbec špatná.
Venca: Já ji snad ani neslyšel - ale nečekám od toho nic světobornýho.ale zkusím to.
Daveyy: Já jsem měl jeden čas Down To Earth dokonce nejraději. Např. Lost In Hollywood jse skvělá vypalovačka. A co říkáš na poslední řadovku Rainbow z pět a devadesátýho?
Rainbow
Venca> souhlas ten pocit mám s tý desky taky. Stejně se mě nejvíc zamlouvají Rainbow s Diem. Ale Down to Eart je taky síla.!!
Tak se tedy vyjadřuji... Difficult To Cure není vůbec špatný CD, ale přece jen už to má trošku komerčnější nádech. Joe Lynn Turner zpívá velice dobře, ale už to nemá tu správnou atmosféru desek ze 70. let. "Nadherne neklasicke instrumentalky" se mi zamlouvají. Ritchie se zase musel ukázat.
rainbow: a co maji ti dva vlastne komentovat?
"nadherne neklasicke instrumentalky 5,9(oda na radost-Bethowen)"
Niekto tu posúva hranice svojich démonických možností. Žasnem. Už aby sa objektívne vyjadrili Venca a Stray.
tak už se někdo přiznejte, tohle nemůže být pravda...
I vzyvam Vencu i Stray at se objektivně vyjadří
Rainbow
Rainbow -Difficult to Cure(1981)Ritchie Blackmore-kytary,Joe Lynn Turner-zpěv,Bob Rondinelli-bicí,Roger Glover -basa Don Airey-klavesyPísně:I Surrender,Spotlight Kid,No Release,Magic,Vielleicht des Nachste Mal(Maybe Next Time),Cant Happen Here, Freedom Fighter,Midtown Tunel Vision,Difficult to Cure-vynikajcí hardpomprockové album-na jedné straně vynikajcí středně rychlé hitovky jakoč.1,4a2(s nadherným kytarovo-klavesovým soloduetem uprostřed)či 3,7pohybujcí se dynymicky na pomezí sředních, středně rychlých a pomalých temp s nedhernými kytarovými soly a monumentálně klenutým klavesovým podkresem v pozadí,nadherne neklasicke instrumentalky 5,9(oda na radost-Bethowen)či 8v pomalem tempu s jemně metalickými tajemně uhrančívimi riffy-davam 9z10bodů
maly odkaznik 3: rainbowdemon www.totalni-dement.net
Maly odkaznik 2: Scorpions www.the-scorpions.com UFO a MSG http://ufo.dave-wood.org THIN LIZZY www.thinlizzy.nu
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Vložit diskusní příspěvek