OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Bingo :)
Bostaph zapadne skvěle, protože má menší mzdové nároky:)
Nejduležitějšé je co pžedvedou živě a jak zapadnou do teamu.
Jasne, silový vs. nesilovy, silný úder vs. slabý úder, to všetko o čom sa tu bavite je dosť smiešne vzhľadom na poriadne natriggrovane bicie, ktoré Slayer majú:). Ináč u mňa Bostaph tak o triedu vyššie jak Limbardinho
Tak Lombardo není ani zdaleka tak silový hráč jako Bostaph. Každý do Slayer dal něco svého, ale Bostaph má daleko větší groove, pokud teda víte o co jde. Poslední studiovky Lombardo zrovna moc nenatlakoval. Bylo to pro mě tenkrát docela zklamání. Po Seasons a Grip Inc. jsem čekal daleko lepší výkon.
*Kdeže Bostaph som chcel napísať :D
Kdeže Lombardo. Mám veľmi rád aj dosky z jeho obdobia, ale ten pravý bubeník pre Slayer je jedine Lombardo ;)
S Bostaphem byli Slayer vždycky větší námrd, takže osobně Lombarda ve Slayer nepotřebuju. Když se Lombardo po God Hates ... vrátil, tak to byl pro mě docela slušný propad.
Repentless je rutinní hobling bída s obstojnou produkcí a zvukem, který paradoxně neplatí pro překompresovaný videoklip s brutálním zkreslením (clipping) k titulní skladbě.
PS: Rudi opět nepřekvapuje, pro něj je každá druhá vydaná deska klenotem ...
Bostapha mám rád, ale je fakt, že Lombardo pro mě vždycky byl víc... na některých deskách ani on nepomohl, ale na WPB mi jeho bicí sedí jako snad nikdy.
brr
Nech je Bostaph akykolvek spickovy bubenik LOMBARDO je LOMBARDO a je jediny a jedinecny A k Slayer patri Lombardo jeho styl je proste nezamenitelny a nenahraditelny (a zial j eto aj pocut) Jedine co mi na tom vybornom albume obcas vadi
Jasně, Lombardo je parádní bubeník, ale na posledních dvou deskách Slayer mi prostě moc nesedí v porovnání s Bostaphem.
Rudiho recenzia je náhodou fajn, najmä tá úvodná pasáž s býkom :) ..a to, či dal 9/10 alebo 1/10, ma nijako nevyrušuje
Lombardo je výborný, ale k Slayer ozaj viac pasuje Bostaph...produkcia Terryho Datea je najlepšia akú kedy mali.
Souhlasím! Bostaph je nejlepší volba pro Slayer a produkce parádní!
No tak že s nimi nesouhlasím ještě neznamená, že je nemůžu brát vážně, ne? :o)
Berie tu este niekto Rudiho recenzie aspon trosku vazne?
Na toto ste tak dlho čakali? Na to nech tam majster Rudko zase flakne nejaku tu 9 či 10 a bude z toho úplne posrany tak jak skoro zo vsetkeho?:)) Aspoň, že sú aj druhé pohľady. Ináč klipovka dobrá, hudba opakovacka jak vždy.
Klasická flákota od SLAYER. Deska ani nijak extra nenadchla, ale rozhodně ani nezklamala. Spokojenost, ale na víc jak 7 to za mě nebude.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek