OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
kuklac: pesnicku under jolly roger som pocuval z magicu hodinu pred koncertom metalindy v dubnici, tiez si spominam na koncere runing wild na strahove kde bolo skoro 30 000 ludi, informovala vtedy o tom aj rakuska televizia, komunisti nechceli uz viac cenzurovat a tak povolili tento koncert: fanusikovia vtedy nabehli a robili problemy na cintoríne - robili picoviny. viem aj to, ze jeden z kandidatov na tento koncert boli judas priest a udajne aj metallica - ale vraj to komunisti zatrhli - ze to už nie. To este nevedeli co urobia fanusikovia po koncerte runing wild na tom cintorine. ale k veci ja na rozdiel od teba som o tomto coveri vedel. dalej kuklac neobmielaj tu istu vec, preco sa nepozries ako som hodnotil albumy iných skupin, slayer, accept, a plno dalsich, daj tu recenzie na stare destruction, testament, anemam problem dat 8-9 bodov, ale prepac novy maiden, alebo fait no more si z môjho pohladu viac nezasluzia, preco nespomenies ze nemam rad helloween a albumu the dark ride zboznujem, kreator endorama , spreco nespomenies ako som ohodnotil album Death piritual healing??? chlapce, vsetko sa ti ruca - si 3 x väcsi fanatik a zaujatec do iron maiden ako ja do judas priest.
Nová deska The Book of Souls - Dojem z desky
Celá skladba, kterou napsal Dickinson, je pro mě jako několik sestřihaných filmů z třicátých let, u kterého poznáte, že na plátně vidíte časové přerušení a skok s jiným záběrem a jiným dějem. Je to zajímavá skladba, ale mě se nezdá jako vrchol Iron Maiden.SHRNUTÍ: Celé dvojalbum je obsáhle dlouhé a pro fanouška Eddieho a jeho skupiny to určitě není deska, která by je zklamala. Spíše naopak. Nesmíme zapomenout, že těmhle frajerům je všem přes padesát. Někomu i přes šedesát a jak všichni víme, každý člověk se postupem času vyvíjí, mění své názory a především každý si časem poslechne to, co kdysi odsuzoval a už neposlechne to, co kdysi podporoval. U Iron Maiden je to velice těžké. Každá deska je jedinečná. Naprosto jiná a to je kouzlo Železné Panny. I když nejsem žádným profesionálním redaktorem, kritikem ani recenzentem, tak velice rád ocením desku THE BOOK OF SOULS jako hodnocení ve Sparku. Hodnotím tedy číslem 5. Pokud někdo můj příspěvěk dočetl celý a přežil to :), tak vám velice děkuji, že jste si udělali nějakou tu chvilku a budu velmi potěšen, když mi napíšete nějaký ten komentář. Děkuji.VIVA IRON MAIDEN
Nová deska The Book of Souls - Dojem z desky
znamená Smrt nebo Sláva. Podle mě je tahle píseň spíše smrtí, než slávou. Při prvním poslechu jsem si netroufl říci, kdo skladbu složil. Nějakým způsobem jsem pociťoval, že Harris by to nemusel být. Ale když jsem zjistil, že skladbu složil Dickinson a Smith. Bylo vše jasné. Hudba mi nepřijde vůbec nápadítá a nevtáhne vás tolik jako první část desky. Pro mě je Death Or Glory naprosto zbytečná skladba. Možná bude dobrá na koncertech, ale spíše bych ji viděl pro sólový projekt Bruce Dickinsona.Shadows Of The Valley - Další klasika od Iron Maiden. Je to typická hudební šablona, kterou hrají už velice dlouhou dobu ( už od desky Brave New World ). Jako vždy zahřívací začátek. Poté další výbušnost, náladovost, lehkost a euforie při zpěvu Bruce Dickinsona. Opět musím dodat, že se sice od dob Brave New World zvuk změnil, ale to je patrné, když hrají od této desky na tři kytary a je to o něco více dynamičtější a hutnější. Pro mě je skladba Shadows Of The Valley další klasikou, která nijak nevyčnívá.Tears Of a Clown - Když jsem četl, že by skladba měla být z části věnována pro mého oblíbeného komika Robina Williamse ( Bohužel pan Williams spáchal loni sebevraždu kvůli depresím, jímž trpěl a bohužel už není mezi námi. R.I.P ) byl jsem velice zvědavý, jestli bude písnička smutná ( tudíž pomalá a baladická ) nebo středně rychlá s velkým počtem emocí. Druhá možnost zvítězila. Hudba je naprosto impozantní a okouzlující. Refrén mě skutečně dostal a už jsem i trošku natahoval slzičku, když jsem vzpomínal na mého oblíbeného komika, který měl na mé filmové dětství důležitou úlohu ( Rád bych zmínil filmy Flubber, Andrew - člen naší rodiny, Táta v sukni, Jumanji, atd. ). Pro mě je skladba nejemočnější skladbou z celého dvojalba. Ohromně citová záležitost. Obzvláště pro mě.The Man Of Sorrows - Skladba, kterou má na sólové desce Accident of Birth Bruce Dickinson ( Skladba Man Of Sorrows), která je baladická a pohodová s vysokými výškami Bruce je velmi dobrá, ale ne Maidenovská. Poprvé jsem si říkal, když jsem viděl název, jestli ji nepoužijou přímo od samotného Bruce. Jenže to by byla hloupost. Ani nebyl autorem písničky. Nevím proč, ale tahle skladba mi k Meidnům nějak nesedí. Skladba mě vůbec nezaujala a je taková nijaká... Na desce vůbec být nemusela. Spíše jako bonus k různým edicím.Empire Of The Clouds - Někde jsem četl od jednoho uživatele, jak je tato píseň epická, promyšlená, jaký je to vrchol heavy metalové legendy a že kdyby byla deska The Book Of Souls posledním počinem, tak by to bylo úspěšné završení jejich bohaté kariéry. Já si to nemyslím. Pro mě je Empire opravdu příliš dlouhá a chaotická. Poslouchal jsem ji několikrát. Velice se mi libily prvky u Maidenů dříve nevídané jako klavír, housle ( nebo čelo, nejsem si jist ) a další hudební nástroje. Zezačátku klidná a rozvážná a po dlouhých minutách střídavě svižná a pomalá. Celá skladba, kterou napsal Dickinson, je pro mě jako několik sestřihaných filmů z třicátých let, u kterého poznáte, že na plátně vidíte
Nová deska The Book of Souls - Dojem z desky
bez pana Dickinsona a Dickinson nemůže fungovat bez Iron Maiden.The Great Unknown - Jedna z mých oblíbených písní. Ze začátku temný, pomalý začátek a poté klasické vyhrávky plus do toho slyším pěkné cinkání do činelů od McBraina a jeho vyhrazený styl hraní, který má snad jen Nicko. Konec písně je opět pomalé zakončení, které dovypravuje svůj příběh. Zajímavá píseň.The Red and The Black - Opět pomalý a temný začátek jako u The Great Unknown. Po pomalé částí je to neuvěřitelná cesta až do vesmírných končin. Konečně píseň Iron Maiden, která podle mě je jejich krevní skupinou a splnila mé očekávání na 100 %. Píseň je douhá přes 13 minut, ale vůbec to není znát. Uteče to velice rychle. Písnička mě velice baví. Přiznám se vám, že jsem nevěděl, kdo měl největší podíl na téhle písni, ale měl jsem určitý typ, že by to mohl napsat sám Steve Harris a kupodivu jsem měl pravdu. Když jsem píseň poslouchal prvně, vzpomněl jsem si hned na písně typu Brave new world, The Clansman atd. Každá je trošku v něčem jedinečná, ale má stejný rukopis a takový ten Harrisův náladový moment překvapení. Při čtení na oficiálních stránkách Iron Maiden, se ptali fanoušků, jaká je jejich nejoblíbenější píseň z poslední desky. Asi tušíte, která zvítězila.When The River Runs Deep - Skvělá píseň, která je tak akorát dlouhá. Moc se mil líbí přechody kytarových vyhrávek, Dickinsonovo refrén a vynikající je pro mě slyšet střední tempo, které neskutečně šlape. Písnička vůbec neurazí, spíše naopak. Další silná písnička založená na Dickinsonovo refrénu ( popřípadě vyprávění ), propracovanosti, náročnosti a vyhrávkami všech tří kytar. Klasika zůstane klasikou.The Book Of Souls - Jedním slovem Vaaauuu. Nečekané. Nepředvídatelné. Elektrizující. Tak bych popsal píseň, jež jsem přes 10 minut poslouchal. Připadalo mi to jako pět minut. Při poslechu mi to velice připomínalo majestnátot písně Rime Of The Ancient Mariner ( kromě toho prostředního vypravování na Rime je to velice podobné ). Je tam opět cítit rukopis Steva Harrise a společně s Janickem Gersem tvoří na písničce neuvěřitelné kompozice. Postupné navyšování hlasu Dickinsona skvěle zapadá do rytmu a kytaristé ( Murray, Smith a Gers ) jakoby se předháněli, kdo je nejlepší, ale stejně hrají poté všichni dohromady skvěle a parádně vše zapadá. Je zajímavé, že písnička opět začíná a končí pomaleji. Je to čím dál častější aspekt a záruka, že s tímhle Ironi opět vyrukují. Cítím z toho i Mayovský nádech, která k tomu dodává ještě větší atmosféru. Navíc při pohledu na obal desky je jasnou titulní skladbou téhle desky. Zasloužila si jak název písničky, tak i název celé desky. Podle mého názoru měla být singlem Iron Maiden The Book Of Souls, než Speed of Light. Uhodili hřebíček, co hřebíček, ale pořádný hřebík na hlavičku.Konec PRVNÍ ČÁSTI DESKYPokračování DRUHÉ ČÁSTI DESKYPoznámka: Od druhé časti se očekávájí ty slabší kousky, ale to od Eddiho služebníků nemůžete očekávat. I když ...Písně: Death or Glory - Lehce přeložená písnička znamená Smrt nebo
Nová deska deska The Book of Souls - Dojem z desky
Vlastní recenze na novou desku Iron Maiden - The Book Of Souls. Nějak jsem se rozepsal:).Pro mě Iron Maiden je pojem, který mě nenechá v klidu sedět, když si poslechnu jakoukoli desku, kde je na obalu desky ztvárněn Eddie. Skupinu Iron Maiden poslouchám skoro každý den. Možná překvapím mnohé zaryté fanoušky Eddieho, ale nejraději poslouchám desku The X Factor a Virtual XI. Proto jsem byl velice zvědav na celou desku The Book Of Souls, jelikož obal posledního alba vypadá velice temně a s velkou chutí po pomstě všem ukázat, že na to tihle pardálové pořád mají. Chvilku jsem i doufal, že budou mít písničky stejnou šablonu jako na desce The X Factor. Jenže, když jsem slyšel singl Speed of Light, bylo to pro mě veliké zklamání, protože jsem z písničky cítil a slyšel podobnou zvukovou stopu jako na písničce El Dorado z předposlední desky The Final Frontier. V tu chvíli jsem tušil, že to nebude jako rok 1995 a 1998. To byl rok pro Iron Maiden nejhorší, co se týká úspěšnosti a prodejnosti jejich desek, ale ty desky byly něčím výjimečné a pořád jsem v tom cítil ducha NWOBHM. Sice trošku jinak, ale pořád jsem tam slyšel ten zvuk Maidenů i s jiným zpěvákem. Rád sem napíši pokaždé nějaký komentář ke každé písničce z poslední desky The Book Of Souls.Písně: If Eternity Should Fail - Hned na začátku je pomalá, rozjíždějící se atmosféra, aby dodala písni nebývalou atmosféru. Připomnělo mi to ty pomalé začátky na desce The X Factor, ale to bylo jen chvilku, než se rozjely kytarové riffy všech, co držely kytaru nebo baskytaru. Píseň je dlouhá přes 8 minut a Dickinsonův refrén nezní vůbec špatně, bude to určitě dobře fungovat na koncertech, ale píseň se mi zdá příliš zdlouhavá a velice snadno předvídatelná. Tuším, kdy budou kytarové vyhrávky a kdy bude další refrén Bruce Dickinsona. Přes to všechno je to docela dobrý otvírák, který fanoušky Iron Maiden neurazí. Jen škoda, že na konci písně, jak se chraptivě říká: ,, Good day, my name is Necropolis atd. " bych spíše rád slyšel hned na začátku písně. To by mělo podle mě neuvěřitelný náboj a dodalo by to ještě na větší atmosféře.Speed Of Light - O písni jsem se už zmínil výše v komentáři, pokud ještě tento příspěvek někdo čte :). Jen dodám, že jsem si rád zahrál videohru od Iron Maiden ( Speed Of Light ). Hra byla velice zábavná, ale při dlouhém hraní mi pořád hrál refrén Speed Of Light ze hry a musel jsem zvuk nakonec vypnout, protože mi už lezl na nervy. Jinak videoklip k dané písni se mi velice líbí. Je to velice pěkné sledovat video a je o hodně více napínavější, jak video skončí, než poslouchat samotnou hudbu. Někde jsem četl, že singl je srovnatelný, když přišli kolem roku 2000 se singlem The Wicker Man. To si opravdu, ale opravdu nemyslím. V té době to byla taková eufórie pro 90 % fanoušků Maidenů, že odešel zpěvák Blaze Bayley a vrátil se zpěvák, který patří neodmyslitelně k Maidenům. Britská siréna Bruce Dickinson, o kterém hodně fanoušků tvrdilo, že Iron Maiden nemůžou fungovat bez pana Dickinsona a Dickinson
a držíme?
judašsky pomstiteľ : žiju, neboj a průběžně kontroluji, jestli tu držíte prapor heavy metalu zasraně vysoko, protože tak to musí byť
Judas Priest je OFF
Ty sa este pasujes za fanusika metalu? Ty co kydas na kazdu kapelu co predci Judas Priest? Sound of perseverance od Death za 1/10.....?Sa zobud konecne ze metalova hudba sa uz 25 rokov minimalne netoci okolo Judas Priest.....uz to pochop!!!!
Jasne ty si to vedel a cakal tichucko kto s tym pride. Ty co pocuvas len Judas si poznal Runnig Wild a bol si ticho.....ty kokos tak to uz je aj na mna dost. Ty....uz nemam slov na teba.
louza este zijes - som rad, a cakal som kto to vôbec zisti, resp poukaze na tento cover, vela z vás o tom ani nevedelo, nemyslim teba.
Opět se mi ukázalo, k čemu (mimo jiné!) jsou dobré recenze. Ne každý má hned čas takhle dlouhou desku poctivě si poslechnout. Pánové z redakce mě donutili zaměřit si na Empire - je přesně taková, jak píšou, Bruce je dokonalý, a i kdyby jen kvůli tomuhle, má ta deska pro mě cenu. Každopádně se těším na průzkum zbytku...
Autor recenze bohužel nedostatečně vypíchl skutečnost, že za pozornost stojí zejména cover verze Death or Glory legendárních pirátů Runnig Wild, kterou železná pana s ocelovou poctivostí přetavila takřka od základu. Pozorný uvědomělý posluchač však snadno prohlédne klasický rock'n'rollový drive skladby i typické skočné Rolfovy kytarové souběhy hrané jakoby pirátskými zkříženými hnáty. Slabší vokální linie v níž se Dickinson Rolfovi v ječácích samozřejmě rovnat nemůže naštěstí zachraňuje Nico s Harrisem v poctivém dvoutaktním rytmu připomínající dopady vesel jež v přesnosti monotónního opakování může skvěle soupeřit se samým Angelem Sassem! Pocta mistrů mistrům. Dokonalá škola pirátského řemesla z britských ostrovů. Komu čest tomu čest. Komu sláva komu smrt?
no nevim nevim, vsechny pisnicky mi tu prijdou takove na poslech tezce zapamatovatelne, zbytecne dlouhe.
Prave mi jede v prehravaci Abduction z Dickinsnovy solovky 2006, to je jina jizda..svěží, rychlé, krásné sola..myslim si , ze s Royem Z by mel Dickinson větší potencial ještě nějakou bombu natočit.
pro mě jednoznačně vyčnívá úžasná Empire of the Clouds, zbytek mi přijde jako takový maidenovský standard, tzn celkem ok, ale výraznější skladby jako třeba na AMOLAD mi tu chybí
Speed of light nejviac nuda
baví mě spíš ty dlouhosáhlý : Empire, Red and White, a taky si myslím že Speed of light je dobrá hitovka
K Mejdnom mám posledné roky už dosť chladný postoj, takže ani ak by to bol objektívne dobrý album, nechytí ma. Čiže to, že je to celé riadna nuda, že skutočne heavy zvuk z AMOLAD opät postrádam a že tri gitary sú teda opäť len preto, lebo šak sme kamoši - držme spolu, že mi ten príklon k teatralite v poslednom čase vadí (najlepšia skladba Speed of light), to všetko ani radšej nejdem dávať do drupíku.
Dal by som tomu tak 5 bodov. Na 5 bodov to samozrejme nie je, ale ja už asi nie som mejdňák, neviem. Spýtam sa svojho psychológa.
The Book of Souls
kuklač: souhlas, parádní melodický kousek, tak to umí jen Maideni
Hanry: Speed of Light není zas takový průser, jeví se mi lepší než singlovky z posledních třech desek, snad vyjma reinkarnace Benjamina Breega. Ale jak píšeš, každý máme jiný uši a chutě :-)
Souhlasím s tebou, že The Red and the Black má větší tah na bránu než Seventh Son, ale ta druhá půlka je prostě nakažlivá :-)
JVM: pise se tam.."The best song on the record is probably a single-song Speed of Light." - no mám dost, nejvetsi sracka prej nej song:))
Lifeson: 100 lidi 100 chuti, jo s tim seventh srovnani mas naprostou pravdu,akorat tady to od zacatku nejelo na zadnou epiku a pribeh, ale vybornou vypalovacku, ktera se hned snadno zapamatuje a kazdy si ji oblibi..a pak prijde zpomaleni a ta epicka strana, coz si nyslim neko byt soucasti uz jine skladby a nekazit tuhle prvotni :-)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek