Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
.jpg "the axis"){kind=icon}
Par dni nato som bol na nich v Kodani a fakt super!vyborna atmosfera ludia sa bavili fakt vyborny koncert,kapela aj show!
no neviem
Pre mna to bola akasi rockova liga. O ziadnom dark rocku tu podla mna nemozno hovorit. Piesne dost podobne. A ten zvuk gitar ... ani AC/DC taky nikdy nemali. Rockova liga.
prvé dva koncerty v TT boli určite najlepšie :)
Videl som ich 4x (usli mi len KE, ak sa nemylim) a imho najlepsi boli uplne prvykrat v TT (este s Joe Volkom) a nasledne o rok neskor tiez v TT.
V BA 2x uz isla atmosfera dole :(
ad:Arrow
... vlastne úplný súhlas s hodnotením koncertu, bol vynikajúci a je výsostne subjektívne, či bol niekedy niektorý z tých trnavských lepší ...
Vyznenie premierového, skoro 15 minútového songu "New Dark Age" bolo úžasné, a myslím, že aj tých vyše sto účastníkov koncertu spravilo veľmi solídnu atmosféru (Justin Greaves bol celkom spokojný).
Podpisujem sa pod poslednú vetu v texte.
A písať v dnešnej dobe o CBP, ako o britskej kapele je už ošemetné, na pódiu z osem/člennej zostavy boli traja občania Švédska (Daniel Änghede, Jonas Stålhammar i Belinda Kordic).
V Trnave v 2012 to bolo o triedu lepšie. Osobne zamrzela slabá odozva z publika, ale ku koncu to už bolo lepšie a celkovo to nakoniec bol príjemný koncert (alebo to bolo pivom?).
Nebol som, ale je potesujuce, ze s odchodom Dematu sa prestal hrat pridavkovy pridrbany partizanksy song..
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Vložit diskusní příspěvek