Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
9 mesicu a oni se ani neobtezuji, NEOBZTEZUJI odpovedet na dotaz! na dotaz pravidelneho ctenare! TO je vysmech vsem!
pro Thorna, v-dura: neni v Repined Bastard Nation odkaz na Burzum, hlavne Jesus tod, Dunkelheit. Myslim, ze to jeste Dimmu Borgi okopirovali v Sorgens kammer - Del II? Sali mne slech?
Všimli jste si někdo, že jedna pasáž v tracku Possessed je jako vystřižená ze skladby Terror od Arakainu ??? Celkem sranda...kopírování je v tomto případě ale zřejmě vyloučeno ...:)
No, jako pro ne zrovna špičkového muzikanta jsou pro mě týpci všichni ti zde zmiňovaní, beru to tak, kdo patří do tý absolutní top elity.
http://www.youtube.com/watch?v=oGHW-AzHHgs&feature=channel_page
Tento týpek je talent, tušim aj hrá v kapele Thorns Of Ivy...
Kvalitnych bicmenbov je vela, mnoho z nich je nedocenenich.
Pridavam link na bicmena menom Paul Wandtke z americkej metelcorovej kapely Texas Massacre. Staci zhliadnut, fakt som zizal, technika aka sa len tak nevidi.
http://www.youtube.com/watch?v=a9kwd2CXACE
No a v tom je právě ten rozdíl..poslechni si tu Susperii, než začneš něco plácat, ano? To není stereotypní dvoukopáková palba.. Doporučuju především album Cut From The Stone
Dvoukopáková mašina sama o sobě ještě neznamená špičkový bubeník. Plno blackerů a deatherů zvládá šílenej kulomet a jejich hra je přitom spíš nuda (například mě nějak neuchvátily bicí Deicide nebo třeba Marduk).
Tjodalv byl v Dimmu Borgir a hrál tam pěkný kulový..asi byl ještě mladej, ale v Susperii je to nechutná dvoukopáková mašina
no
tjodlav? nebil nahodou v dimmu borgir, a nahodou ulrich na and justice for all bol skvely
dušan herrgot? (R.I.P)
to je..obdivuju ho, jak krásně umí točit paličkama
Aj v tej Metallice je supr bicmani.
bubeník z Gojiry je dobrý maník
Mně se líbí třeba Tjodalv ze Susperie. Neříkám, že se třeba vyrovná Hoglanovi nebo Christymu, ale prostě se mi strašně líbí jeho styl
no
vsetko je to vec nazoru, jednoznacne gylve nagell z darkthrone, potom napriklad tusim wrolok co nabuchal aeternus-shadows of old, samozrejme terajsi bubenik nile, sympatak johnny kelly, alebo kludne eric singer
No, tak pro mě ten Hellhammer, Inferno, Frost, Kollias z Nile je blázen, z rockových byl mistr Powell (R.I.P.), Christie co bubnoval s Chuckem Sound of perseverance se dá taky dá se říct řadit k těm techničtějším a třída...Trym, nezapomínat na Tryma a taky na Docenta (opět R.I.P.).
Gene Hoglan pyčo
Nezabudať na chobotnicu Flo Mouniera :)
Teď jsem na to koukal..tak na vedlejšák pořád hraje na bicí
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Vložit diskusní příspěvek