NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Antaeus za mě dobrý, nezklamali mě. Deathspell super. DF beru jako "odlehčenější" black v v tom to není špatný.
no za mne teda nový antaeus zatím zklamání deathspel omega konečně probuzení a jinak ta nová arkona -lunaris vypadá dobře to stojí za to dát tomu šanci .prostě za mne ještě dark funeral dobrý album z kapel co sem poslouchal na začátku 90 let což už těžko mohu říct o jiných -viz třeba marduk.immortal atd
jasně vyšlo spoustu zajímavých desek v b.m.ranku ale u mě tohle album dost zabodovalo a to říkám aniž bych byl fanoušek D.F.dnes se velebí DeathspellOmega,Antaeus ale pořád si myslím že vymyslet nějakou mrazivou melodii je víc než nahánět hrůzu disharmoniemi...
Ano, topky skladby c.1,5,8,9 :)
ten úvod je parádní, ale pak to nějak upadá a vadne ... má to někdo jinak?
no rád zhlednu tvuj top fakt bez srandy .myslím že mám přehled dost velký tipnu si i že větší než ty ,tak sem zvědav co sem napíšeš tedy za tvuj top
Napsat o nových Dark Funeral, že to je letošní top deska může napsat fakt asi jen někdo, kdo se o BM zajímá jen velice povrchně. Ale proti gustu...
Novým DF jsem dával šanci souběžně s jednou kazetovou kompilací , která byla plná průměrných a podprůmerných UG kapel odevšad. Z těch cca 20 skladeb tam byly možná tři opravdu zajímavé, dobré.
No a kdyby měli DF levnější produkci a horšího bubeníka, tak by na té kompilačce moc nevyčnívali, haha.
No však Temnej funus měl k Pitvě vždycky v něčem blízko, akorát Dissection blahé paměti tam měli o dost originálnější a výraznější melodie (plus víc změn tempa a tak samozřejmě).
já jsem spokojen je tam opravdu i trochu cítit závan DISSECTION ne že by to až tak vadilo no spíš to bude tím vokálem trochu .ale jedna z top desek blackmetalu tohoto roku
Novinka se mi už dost dostala pod kůži a momentálně mě tak napadá, že vokál Heljarmadra mi hodně připomíná Shagratha z poslední doby...
Konečně u mě došlo k zařazení tohoto alba do sbírky...docela mě padá brada s těch temných melodií,uplně to ve mě evokuje časy Storm of the lights bane a nebo mě jen jebe s toho že Jon s Dissection je už 10let po smrti??
Máš pravdu, tak s dovolením (i bez něj) začnu: Z desky jsem měl strach, protože jistý "plešatý" zpěvák stál naživo za starou belu. Naštěstí došlo k výměně a opět je to celkem vysoký standard. Co mi ovšem opět vadí, je přednes naživo, teď to už není sice falešně, ale je to zase děsně uječeně...takže bych prosil ještě o další výměnu...
Tak známa kapela a diskusia prázdna? Tak kde ste všetci?
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Vložit diskusní příspěvek