OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Antaeus za mě dobrý, nezklamali mě. Deathspell super. DF beru jako "odlehčenější" black v v tom to není špatný.
no za mne teda nový antaeus zatím zklamání deathspel omega konečně probuzení a jinak ta nová arkona -lunaris vypadá dobře to stojí za to dát tomu šanci .prostě za mne ještě dark funeral dobrý album z kapel co sem poslouchal na začátku 90 let což už těžko mohu říct o jiných -viz třeba marduk.immortal atd
jasně vyšlo spoustu zajímavých desek v b.m.ranku ale u mě tohle album dost zabodovalo a to říkám aniž bych byl fanoušek D.F.dnes se velebí DeathspellOmega,Antaeus ale pořád si myslím že vymyslet nějakou mrazivou melodii je víc než nahánět hrůzu disharmoniemi...
Ano, topky skladby c.1,5,8,9 :)
ten úvod je parádní, ale pak to nějak upadá a vadne ... má to někdo jinak?
no rád zhlednu tvuj top fakt bez srandy .myslím že mám přehled dost velký tipnu si i že větší než ty ,tak sem zvědav co sem napíšeš tedy za tvuj top
Napsat o nových Dark Funeral, že to je letošní top deska může napsat fakt asi jen někdo, kdo se o BM zajímá jen velice povrchně. Ale proti gustu...
Novým DF jsem dával šanci souběžně s jednou kazetovou kompilací , která byla plná průměrných a podprůmerných UG kapel odevšad. Z těch cca 20 skladeb tam byly možná tři opravdu zajímavé, dobré.
No a kdyby měli DF levnější produkci a horšího bubeníka, tak by na té kompilačce moc nevyčnívali, haha.
No však Temnej funus měl k Pitvě vždycky v něčem blízko, akorát Dissection blahé paměti tam měli o dost originálnější a výraznější melodie (plus víc změn tempa a tak samozřejmě).
já jsem spokojen je tam opravdu i trochu cítit závan DISSECTION ne že by to až tak vadilo no spíš to bude tím vokálem trochu .ale jedna z top desek blackmetalu tohoto roku
Novinka se mi už dost dostala pod kůži a momentálně mě tak napadá, že vokál Heljarmadra mi hodně připomíná Shagratha z poslední doby...
Konečně u mě došlo k zařazení tohoto alba do sbírky...docela mě padá brada s těch temných melodií,uplně to ve mě evokuje časy Storm of the lights bane a nebo mě jen jebe s toho že Jon s Dissection je už 10let po smrti??
Máš pravdu, tak s dovolením (i bez něj) začnu: Z desky jsem měl strach, protože jistý "plešatý" zpěvák stál naživo za starou belu. Naštěstí došlo k výměně a opět je to celkem vysoký standard. Co mi ovšem opět vadí, je přednes naživo, teď to už není sice falešně, ale je to zase děsně uječeně...takže bych prosil ještě o další výměnu...
Tak známa kapela a diskusia prázdna? Tak kde ste všetci?
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Vložit diskusní příspěvek