Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
+ jeden den korekčního martyria prosím připočítat:-)
dej mi dva dny texty jsou napsaný ...už jen fotky
jen co se vrátím z Balkánu
Ostatne dni
Kedy bude report z ostatnych dni? :)
člověk se těší na Neurosis a pak stojí tři hodiny v dešti na vstup, aby slyšel posledních deset sekund Stones from the Sky....největší kaňka festivalu
Taky jsem se divil. Z desek mě to baví. Naživo žádná energie. nic neproudilo.
vektor nudaaaaaaAAAAAA?????? ripe ripe!
--- oprava : napriek dazdu a vlastne aj vdaka nemu ...
na Mastodon som stal v predu pod pravou bednou. Ze nefunguje som si ani nevsimol az do chvile ked to zrazu nezapli. Vsetci sme zvrieskli ked sa tak stalo. po 4-och pesnickach to bol zrazu iny koncert. A bol skvely. Prvy den aj napriek a vlastne aj vdaka nemu... atmosfericky a nadupany.
Abbath dobrý, ale co předváděl při jejich setu King, to jsem opravdu nečekal. Tanečky, legrácky, hovadinky a po čtvrtém zaškobrtnutí i pád přes odposlechy. Na něj reagoval obrovským úsměvem a další legráckou. Asi byl něčím nastřelenej, ale pro mě hudebník festivalu a zboření mýtu zlého muže :-)
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Vložit diskusní příspěvek