OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
01.Swans - The Glowing Man
02.Frost - Falling Satellites
03.Ihsahn - Arktis
04.Car Bomb - Meta
05.Brittish Theatre - Mastery
Metal roka bezkonkurenčne ANTHRAX - For All Kings,
ďalej gulášik pozostávajúci z týchto ingrediencií: Stam1na- Elokuutio
VOIVOD - Post Society
METALLICA - Hardwired... To Self-Destruct
Blood ceremony - Lord Of Misrule
Barry Adamson - Know Where to Run
DAVID BOWIE - Blackstar
Metal Church - XI
Santana - santana iv
underworld - barbara barbara, we face a shining future
Paradox - Pangea
St. Paul and The Broken Bones - Sea Of Noise
Z progu zvíťazil Tony patterson - equations of meaning pred výborným Karmakanic – dot,
potešil aj snový teátr so The Astonishing,
naopak trpko sklamali minulý rok HAKENi na Affinity a po zhliadnutí lajfka VEKTOR na BA moj záujem o Terminal Redux sa nejako vytratil do stratena…
Tento rok ma okrem VEKTOR a BOWIEho nic vyslovene neodrovnalo a skor som objavoval starsie veci aj v zanroch, ktore tak moc nesledujem.
Bez poradia; Vektor, Gojira, Alcest, Katalepsy, Wormed, Cthe'ilist, Nick Cave, David Bowie, Defeated Sanity, PJ Harvey, Kovadlina, Borknagar, Obscura.
Pořadí celkem OK, Gojira u mne také No1, Metallica je samozřejmě spíše recese.
Rok plny priemernych az impotentnych albumov starnucich kapiel (na par vynimiek). Top - Fates Warning, Vektor, Ihsahn, Lycus, Deathspell Omega, Unfathomable Ruination, Internal Suffering, namiesal aj Glenn Hughes. Skladba roku je od Tesly - Save That Goodness! Fajn novy rok vsetkym.
rok 2016 mi priniesol do playlistu nasledovne ( poradie nepodstatne )
ALBUMY
Omnipotent Hysteria - Abbatoir of Slain Deities
Katalepsy - Gravenous Hour
Neurogenic - Ouroboric Stagnation
Xenomorphic Contamination - Colonized From The Inside
Atlantis Chronicles - Barton's Odyssey
Virulency - The Anthropodermic Manuscript of Retribution
The Elite Five - Depths Of R'lyeh
Pighead - Until All Flesh Decays
Big End Bolt - Killstruments & Deathods
Decimated Humans - Dismantling the Decomposed Entities
Infecting the Swarm - Abyss
Wormed - Krighsu
Unfathomable Ruination - Finitude
EP
Iscariot - Blood Doctrines
Psychosomatic Self-Mutilation - The Apex Of Selective Extinguishment
AngelMaker & A Night In Texas - Unholy Alliance Split - z tohto EP iba skladby od AngelMaker
Každopádne to bol silný rok plný skvelých vecí bez ohľadu na prísne žánrové škatuľkovanie.
v rebricku zarazia 2 veci:
1. Metallica podivne vysoko
2. Bronze pomerne vysoko tiez - tesim sa na recenziu
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek